Terorismus: úpadek nebo znovuzrození?

Al-Káida proti al-Káidě. Válka šéfů a sváry tendencí. Obraz současného stavu hlavní základny islamistického terorismu. Je to důsledek úspěšné intoxikace ze strany západních tajných služeb anebo odraz přirozeného štěpení, jež dříve nebo později postihne každé extrémistické hnutí?  Na jedné straně se do oběhu dostala kniha ideologa al-Káidy Ajmána az-Zawáhirího (Rozhřešení, září 2008). Hlásá muslimskou nesmiřitelnost se Západem. Na straně druhé se ozývají ze stejného tábora autoritativní hlasy vyzývající k zastavení masakrů. Je hlavní centrála islamistického terorismu před úpadkem nebo se připravuje na znovuzrození?  

Koncem října hovořili v Berlíně o islamistickém terorismu bezpečnostní specialisté. Neozval se tam jediný optimistický hlas. Koordinátor EU pro boj s terorismem Gilles de Kerchove (nedá mi to pohrát si s jeho jménem - Jiljí z Krchova, že by „nomen omen“?) označil severní Afriku za „výbušnou směs“. Zneklidňuje ho aktivita buňky al-Káidy pro islámský Maghrib. Tato pokračovatelka Salafistické skupiny pro kázání a boj se přihlásila  k Ibn Ladinovi a slibuje „udeřit na francouzské křižáky“. Francouzský vyšetřující soudce Jean-Louis Bruguière, jenž se v minulosti zabýval případy islamistického terorismu, zase soudí, že hrozba nových útoků v Evropě je nadmíru aktuální. „Situace v Evropě je podstatně vážnější, než jak se jeví na povrchu. I když to není vidět, nebezpečí je zvláště velké ve Francii“.

Alarmování rozvědčíků by se dalo připsat na adresu profesionální deformace. V kruzích akademických odborníků se al-Káidě velká budoucnost neslibuje. Islamistický tábor se prý štěpí. Viděno alespoň skrze letos vydanou esej Teror a mučedník Gillese Kepela, u nás již zavedeného francouzského islamologa. Proti „triumfalistům“, slibujícím nové krvavé lázně a zmožení center napětí nejen v Afghánistánu, ale i v Pákistánu a Jemenu, se formuje fronta těch, kteří konstatují „úpadek“ islamistického teroru a navrhují větší pružnost. Podle těchto hlasatelů „úpadku“ je organizace Ibn Ládina mrtvá, neboť neuspěla jak v Iráku, tak v Saúdské Arábii, a po 11. září nedokázala opakovat něco podobně šokujícícho. Od atentátů v Londýně v létě 2005 chybí atentáty v Evropě a navíc mezi muslimy ve světě roste nespokojenost s islamistickým terorem, neboť jsou jeho prvními oběťmi.

Leč ani u této akademické strany, jež má v popisu práce vyvážené postoje, se nedá ubránit dojmu, že přání je tu otcem myšlenky. Gilles Kepel je nesporně erudovaným znalcem islámu, ale občas se zamiluje do nějaké fixní ideje. Ostatně, kdo z nás je vůči něčemu takovému zcela imunní? V 90.letech tvrdil, že radikální islamismus je na ústupu. Přišlo 11. září. Věřil, že Irák, zbavený Saddáma Husajna, se dokáže nakazit demokracií.  Nyní je přesvědčen, že vůči muslimským imigrantům by se mělo postupovat daleko vstřícněji. Jejich rozpuštění v evropském občanství by prý vedlo k zániku jak teroru, tak touhy po mučednictví.

Za alarmismem bezpečnostních expertů a optimismem vědců se vzdor všemu rýsuje realita sporů, které dnes hýbají hnutím zastánců násilnického džihádu. Jedná se o první trhlinu v tvrdém jádru teroristické sítě. Dá se to pak číst jako špatné znamení – tím více nepředvídatelných atentátů samostatně si velících sekt. Ale dá se to číst i jako dobré znamení – čím více sporů uvnitř, tím méně síly navenek.   

Mezi historickými vůdci al-Káidy se ozývají hlasy, podle nichž 11. září nepřineslo očekávaný mobilizační efekt v muslimském světě. Většina muslimů se neshromáždila pod prapory džihádu. Připravovat krveprolévání pozbylo smyslu. Je tedy třeba složit zbraně a změnit strategii. Jako příklad takové proměny může posloužit bývalý zapálený džihádista Sajjid Imám aš-Šaríf alias Dr. Fadl. Proslulý guru „džihádismu“ vede dnes z egyptského vězení polemiku s nelítostnou linii „binládistů“. Odsuzuje barbarské násilí, odmítá sebevražedné obětování a vraždění nevinných jako činy odporující islámu.

Fadlův „Manifest orientace džihádu v Egyptě a ve světě“ zveřejněný koncem roku 2007 na internetu vyvolal bouři a radikály rozdělil. Na pomyslné lavici obžalovaných se ocitl Ajmán az-Zawáhirí, číslo dvě v al-Káidě a dnes její jediný mluvčí (že už by Ibn Ládin nebyl mezi živými?). Reagoval podrážděně a s ještě větší dávkou fanatismu. Na rozdíl od roku 2004, kdy pět dní před volebním soubojem Busch-Kerry zveřejnil Ibn Ládin válečnicky naladěné video, aby jím přispěl ke znovuzvolení republikánského kandidáta, se letos obávané „říjnové překvapení“ nekonalo.

Přesto k pokusům vyvolat antiamerickou ofenzívu na podzim došlo. V září zaútočili muslimští sebevrazi na americkou ambasádu v Jemenu. O život přišlo 16 lidí. Koncem října si vzali na mušku budovu OSN v Somálsku. Al-Káida, islamistická „základna“, dala o sobě znovu slyšet. Má sice potíže, ale její hrozby zůstávají. Jako odjištěný granát pod polštářem spícího světa.