Příliš mnoho lidí na jediného Boha
Karikatura z listu Le Monde
V posledních týdnech ukázal opětovně své zoubky libanonský Hizbulláh. Zahrozil v západním Bejrútu a na severu v Tripolisu. Nadále buduje paralelní šíitského státu s vlastní armádou. Změní své nynější vojenské vítězství ve vítězství politické? Demokratickou cestou sotva. Vsadí na státní převrat? Udělal by to rád, ale je to riskantní. Chybná taktika Hamásu v Gaze varuje.
Sázet na podporu arabského světa by byl nesmyl. Už dávno jako celek neexistuje. A přátelsky nakloněná Sýrie a Írán, hlavní sponzor Hizbulláhu, to samo o sobě nestačí. Snad jedině jaderná bomba šíitské velmoci by mohla dát šíitské frakci odvahu. Dnes se spokojuje s psychologickou přípravou. Vládnoucí většinu, tvořenou aliancí sunnitů a křesťanů, označil Hizbulláh za spojence vnějšího nepřítele, rozuměj Izraele coby agenta a prodloužené ruky USA.
Švýcaři Předního Východu milující nezávislost a neutralitu
A přece jsou nejrannější libanonské počátky vlastně jaksi ekumenické. Pokud se dá spoléhat na to, co lze vyčíst z bible. Féničané, první Libanonci, byli spíše podnikavci než náboženští fanatici. Chíram, král z Týru, uzavřel s izraelským králem Davidem spojeneckou smlouvu a nechal mu postavit dům. Poslal mu k tomu jednak cedrové dřevo, jednak tesaře a kameníky. Zásoboval pak materiálem i Davidova syna Šalomouna, když stavěl Chrám k oslavě Hospodina. Dostával za to potraviny pro svůj dvůr.
Féničané, velcí obchodníci (ostatně jako Číňané), projevovali značnou náboženskou přizpůsobivost. Od Kartága pod Cádiz se rozkládaly kolem celého Středomoří jejich obchodní stanice, kde se skladovalo zboží, vzácné dřevo a drahé kovy a provozovaly se rozličné náboženské kulty. Tito Švýcaři Předního východu milovali především nezávislost a neutralitu.
Jako Inkové praktikovali, byť spíše výjimečně, obětování dětí ze vznešených rodin, chlapce, nikoliv dcery jako Inkové. Jako Hebrejci se klaněli bohu Elovi (ten se mění v bibli v Elohima), později ho ztělesňoval Adon (to připomíná hebrejské Adonai, což je další pojmenování pro Elohima), mladý bůh, jenž umírá na jaře a po třech dnech vstává jako Kristus z mrtvých.
Útočiště a obranná pevnost disidentů
Libanon proto přijímá vstřícně křesťanství. Během pronásledování Římany se křesťané schovali do libanonských hor, kde mají dodnes kláštery. Nejvyšší vrcholky země tak sousedí s nejvznešenějšími místy víry.
Křesťanský Východ přešel k náboženským „herezím“, monofyzitismu a nestoriánství, aby tak vzdoroval politické ortodoxii Byzance a odmítl její oficiální teologii. Křesťanský Libanon zůstal věrný víře byzantského císaře. Přijímá tak na dlouhou dobu křesťanství melkitské, řecko-ortodoxní, náboženství stoupenců panovníka.
Někteří Libanonci, byť stále jako stoupenci neutrality a nezávislosti, se posléze stávají maronity. Přijímají názory mnicha Marona, jenž zemřel počátkem 5. století. Hlásal, že osoba vtěleného Krista má dvojí přirozenost – božskou a lidskou, ale pouze jedinou božskou vůli či jediný způsob aktivity. Tento monoenergetismus nebo monotheletismus dává libanonskému křesťanství originalitu a zároveň křehkost. Křesťané v Libanonu se dodnes dělí na jedenáct rozličných konfesí.
Arabizace
Arabský výboj přivedl do rovin a na pobřeží nové pány a islám. Křesťané si udrželi horský terén na severu. V horách na jihu se postupně usazují drúzové, sekta vycházející s ismáílovského šíitského islámu egyptských Fátimovců v 11. století. Geografické a teologické dělení země se prohlubuje a stále více komplikuje náboženskou koexistenci. Libanonští křesťané se obracejí s prosbami o pomoc k Západu, zejména během křížových výprav mezi 11. až 13. stoletím. Žádná podpora se však nedostavuje a křesťané jsou zklamáni. Libanon se arabizuje, arabština postupně nahrazuje aramejštinu a syrštinu, a jeho tradičně semitské prostředí zůstává Evropanům cizí.
Ale i Evropané nejsou nábožensky jednotní. Anglikáni poskytují v roce 1840 azyl libanonskému emírovi Bašíru II., jemuž měl osmanský dvůr za zlé, že je příliš nakloněn separatismu egyptského sultána a má slabost pro francouzské katolíky. V roce 1860 zmasakrovali drúzové za mlčenlivé neutrality Turků na 20 tisíc maronitů. Těm se pak dostalo podpory za strany katolické Francie a nová osmanská správní opatření spojují náboženskou příslušnost a území. Každá oblast má napříště své náboženství a každá osoba své vyznání. Až do roku 1997 měli Libanonci ve svých občankách zapsánu náboženskou příslušnost.
Křehká rovnováha
Náboženská rozdrobenost země, stejně malé jako Izrael, živí opakovaně spory a konflikty. Francie, která pravomocí Společnosti národů dostala na starost mandátní správu nad libanonským a syrským územím, čelí v roce 1926 revoltě drúzů. Po nezávislosti v roce 1945 se začíná pod demografickým tlakem hroutit proporčně definovaná politická rovnováha. Muslimové, kterých rychle přibývá, žádají výraznější zastoupení ve vládě.
Kritérium náboženské (jako v Libanonu) nebo jazykové (jako v Belgii), od něhož se odvozuje dělení nebo přerozdělování moci, nevyhnutelně selhává na demografickém vývoji. Počínaje rokem 1948 narušuje libanonskou demografickou mapu, od níž byly odvozeny původně kvóty, příliv palestinských uprchlíků, převážně muslimů. I když to nejsou Libanonci, zmnožují tábor islámu v zemi. Křesťané, jimž ubývají hlasy (dnes představují jen 40% populace) a kterým chybí síla k obraně (řecko-ortodoxní křesťané nedisponují na rozdíl od maronitů, ozbrojenými milicemi), slábnou demograficky i strategicky.
Od roku 1975 až 1990 se odehrává v Libanonu občanská válka. O život při ní přišlo na 200 tisíc Libanonců. Další stovky tisíc zemi opustily. To jsou pro zemi, kde žilo něco přes 3 miliony lidí, těžké ztráty. Občanská válka nesla znaky charakteristické pro náboženské války. Navzájem se při ní vraždili křesťané, muslimové (šíité a sunnité) a drúzové. Izraelská invaze v roce 1982 rozšířila okruh válečníků o židovský stát.
Jednoduchá řešení na složitý Orient
Odchod mnoha libanonských křesťanů do Evropy a Ameriky se nemálo podílí na mohutném exodu následníků Krista z Blízkého východu. A ani dnes křesťané nepřestávají být horkými favority na nové exilové vlny. Tito Orientálci, arabští svou kulturou a křesťanští svým náboženstvím, sedí na dvou židlích. Pokud žádají o pomoc „křesťanský Západ“, jsou doma označováni za zrádce. Pokud bude jejich vlast islamizovaná, dostanou se pod tlak vzdat se svých tradic a své víry.
Minulá válka v Libanonu se v řadě peripetií jen stále více zamotávala tím, jak libanonským křesťanům postupně přicházeli na pomoc Američané, Francouzi, Syřané a Izraelci. Naplno se přitom potvrdil názor, že na příliš složitý Orient pasují jen jednoduchá řešení. Spory o Libanon, podobně jako izraelsko-palestinský konflikt, dobře ilustrují vypjatý ráz náboženských válek na přelidněných územích. Příliš mnoho lidí na jediného Boha, tak by se dal ve zkratce vyjádřit velký blízkovýchodní paradox.
Zdeněk Müller
E la nave va
Třetí říjnovou neděli zavěsil iDnes na svou hlavní stránku rozhovor o aktualitách islámu. Nechme stranou více jako pět stovek reakcí. Bezprostředně po zveřejnění interview se projevil i populární bloger iDnesu. Na tzv. soukromém blogu využil nebo lépe zneužil text rozhovoru. Změnil, jak sám uvedl, „jen dvě slova“ – islám a islamismus přelepil pojmy nacismus a národní socialismus – a autorovo jméno zkomolil při zachování jeho německé podoby.
Zdeněk Müller
Šátkem to začíná a terorem končí?
„Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj.
Zdeněk Müller
Islám na vlně duchovnosti
Když dnes islám tolik zneklidňuje Evropany, není to také proto, že v nich vyvolává špatné svědomí? Pokud jsou k sobě upřímní, měli by si položit otázku, co jsme udělali a děláme my, pokrokoví, vzdělaní, sebevědomí, se svým náboženským dědictvím?
Zdeněk Müller
Viditelné a neviditelné v islámu
Po léta se vede francouzská debata o tom, jak se má či nemá zdejší společnost dívat na své muslimy. Doprovází ji otázka jednou vyřčená, leč povětšinou nevyřčená: Jsou našimi občany nebo nejsou? A jak dalece mohou být našimi občany, když se vnitřně muslim, byť každý jinak a v rozdílné míře, pokládá za součást ještě jiného a mnohdy odlišně zavazujícího společenství náboženství, tradice či kultury islámu? Radikalizace islámu a zmnožování viditelných projevů islámu diskusi na toto téma dále vyhrocuje. Obojí svádí a usnadňuje vidět ve všech muslimech „pátou kolonu“ islamistické invaze či rozmachu nesnášenlivého náboženství.
Zdeněk Müller
Korán a ignorance
Diskuse o islámu na Západě se nese ve znamení zúženého pohledu. Buď se mluví výhradně o sociálním jevu anebo o aktualitách, které činí z islámu zdroj násilí, nevraživosti a náboženské nesnášenlivosti. Mizí tak povědomí o tom, že islám má duchovní dimenzi. K tomu přispívá i ignorance, neznalost tohoto náboženství u bezvěrců, věřících i laxních křesťanů a koneckonců i u samotných muslimů.
Zdeněk Müller
Muslimové v zajetí protimluvů
Od „arabského jara“ roku 2011 vysílá muslimský svět zbytku planety řadu protichůdných signálů. Jdou od velmi současných projevů modernismu k výrazným archaismům, které přežívají v náboženství nebo se ho znovu zmocňují.
Zdeněk Müller
Teorie slučování neslučitelného
Kriminální a hrůzné činy páchané teroristy, odvolávající se na islám, si žádají od muslimů více než jen vysvětlovat a distancovat se. Spolu s představiteli a representanty islámu, imámy a rektory mešit by muslimové měli ve své většině odpovědět důraznějí. Měli by ukázat více a pokročit dále od pouhých stížností na „slučování neslučitelného“.
Zdeněk Müller
Nebát se a nekrást
Svoboda, která připouští zneužívat lidskou slabost a hloupost, není svobodou. Je to jen obyčejné chytráctví. Chytrák je jako žebrák. Spoléhá na druhé. Je otrokem předstírání. Svobodný člověk se nebojí spoléhat na sebe a nekrade.
Zdeněk Müller
Nová irácká válka
Obrázky obletěly svět, aniž by jejich podstatný detail vzbudil valnou pozornost. Fotografie vozidel irácké armády, které ukořistili černooděnci Islámského státu Iráku a Levanty (ISIL). Po vítězství v severoiráckých provinciích Ninive a Saladín s nimi míří do svých základen v Sýrii. Kolem silnice jsou už sotva patrny bariéry z písku na irácko-syrské hranici. Před několik hodinami je odstranily buldozéry pod heslem: „Pryč s hanebnou hranicí“.
Zdeněk Müller
Džihád a antisemitismus
Nepředstavitelné se stalo skutkem. Po všech hrůzách a tragédiích, které Evropa zažila během neklidného 20. století. Dnes na počátku druhého desetiletí 21. století se vracejí stíny minulosti. Znovu umírají na Starém kontinentě muži, ženy a děti jen proto, že tak či onak patří k židovstvu, bezhledu na to, zda se pokládají za židy nebo Židy.
Zdeněk Müller
Vítězství v prohře aneb chvála fyzické meditace
Prohrát a přitom zvítězit? Je to dnes vůbec možné, když vítězení a prohrávání jsou dnes tak popletené. Natolik je prostoupila, pozměnila a smyslu zbavila kultura soutěživosti prosakující do všech sfér současného života. Možná, že na jejich pojmenování budou záhy stačit dětské dohady a fantazírování z dvorku mateřské školky. Dokáže moderní svět jednou promluvit o životě, aniž by v něm spatřoval fotbalový zápas? Než se tak stane, pokusme se najít ve vítězení a prohrávání nějaký jiný přínos než tomu zpravidla bývá.
Zdeněk Müller
Oslava bezvážnosti
Kunderův čtvrtý román psaný francouzsky se objevil na knižním trhu Francie počátkem letošního dubna. Kniha s názvem „Oslava bezvážnosti“, opatřena autorovou kresbou na prodejním obalu, se dostává ke čtenářům v původním znění po své loňské premiéře v italštině.
Zdeněk Müller
Když se praotec Noe bál
Otcové a dědové se kdysi na adresu biblické „potopy světa“ bavili písní Osvobozeného divadla. Praotec Noe se bál, že se mu na jeho záchranné arše „zkřížej rasy“, ale nakonec to dobře dopadlo. Zkrátka se věřilo, že to tak nezůstane, že potopa přestane a že se zas budeme smát.
Zdeněk Müller
Být dědečkem
Ať má dítě nad sebou jakýkoliv strop, vždy se v jeho zorničkách odráží nebe. Já vím, zní to jako fráze, ale dědečkům se to odpouští.
Zdeněk Müller
Jaká je dnešní arabská mládež
Nedávno jsem byl postaven před podobnou otázku. A vzešlo z toho pár poznámek a postřehů, které zde shrnuji.
Zdeněk Müller
Poučení z první světové války
Letos se bude v Evropě opakovaně připomínat stoleté výročí vypuknutí první světové války. Rozpoutala éru barbarství a lidské tuposti, v níž byla zničena velká část všeho pozitivního, s čím evropská civilizace vstoupila do 20. století.
Zdeněk Müller
Poučení z „arabského jara“
Před třemi roky zahájilo Túnisko vlnu protestů v arabském světě. Následovaly ho zprvu Egypt, poté Libye, Jemen, Bahrajn a nakonec Sýrie. Zařadily se do proudu hnutí „arabského jara“. Toto pojmenování se ustálilo jako výraz touhy po důstojném životě a svobodě. Probudila se v arabských národech po dlouhá desetiletí vystavených libovůli a brutalitě autoritativních a zkorupovaných vůdců a jejich režimů.
Zdeněk Müller
Když čert uvízne v detailu
Výbuch v areálu pražského zastupitelství Palestinské samosprávy byl velmi pravděpodobně dílem nešťastné náhody. Leč v samotném případu se odrazily jisté rysy arabsko-muslimské reality.
Zdeněk Müller
Úvaha vánoční
Za pár dnů odzvoní štědrovečení noc konec předvánočnímu očekávání a spustí veselé hodování. Nevím, zda v té noci každý uslyší, jak „hlas zvonů táhne nad závějí“ a jak „všechny struny v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká“, řečeno s Jaroslavem Vrchlickým. Leč jedno vím zcela určitě. Vnímání Vánoce se mění, jako se měníme my a zvyklosti společenství, v nichž žijeme.
Zdeněk Müller
Radosti a strasti lidskoprávní civilizace
Touha mít demokracii už nalezla živnou půdu i mezi muslimy, jak prokázala vlna „arabského jara“. Vzdor tomu nepřestává být islám ze všech kultur mimo okruh západního světa nejdůraznějším odpůrcem západní demokracie a s ní spojené koncepce lidských práv. Neřekl bych, že chce Západ zničit. Má jen jinou představu o lidském údělu. Povinnosti člověka vůči Bohu a víře staví nad individuální lidská práva. Z tohoto úhlu kritizuje západní humanismus a atakuje slabiny lidskoprávního modernismu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x