Válka s islamogangsterstvím

Severní část afrického státu Mali se ocitla v moci islamistických band. Spojené národy spolu s africkými státy zvažují vojenskou operaci, která by nápor radikálních islamistů v oblasti Sahelu zastavila a zvrátila.

Mali představovalo dlouhou dobu modelovou zemi pro demokracii v západní Africe, s konstituovaným národem, který se může prokázat dlouhou civilizační historií sahající až do 12. století.  Dnes jsou tato vzácná celistvost a kulturní bohatství v sázce pod náporem psychopatů a gangsterů, kteří zmocňují šaríy jako hole, s níž si vynucují poslušnost. Těm, kterým se nepodařilo uprchnout, se zakazuje hudba, zavírají se školy, sekají se končetiny, provádí se kamenování a páchají se další nesmyslné a pobuřující násilnosti.

Ohroženy jsou i sousední africké státy. Podobně jako severní části maliského území se mohou stát obětmi invaze dvou skupin islamistických gansterů. Jedná se jednak o podskupinu místní odbočky Al-Qáidy islámského Magribu (AQIM), kterou je Hnutí jednoty a džihádu západní Afriky se zkratkou „Mudžao“, jednak jde o hnutí Ansár ad-Dín, „Stoupenců víry“.

O těchto „muslimech“ si nelze dělat žádné iluze. Mají vliv, peníze a zbraně. A několik tisíc mužů připravených, budou-li chtít, vtrhnout do Bamaka, hlavního města Mali. Vyzbrojili se z arsenálů, které se dostaly do oběhu v návaznosti na boje v Libyi. Odtud sem táhnout mnozí bezprizorní válečníci. Živí je obchod z drogami, pašování, kuplířství a vyděračství za pomoci únosů.

Z tohoto podhoubí vyrůstají a sílí nebezpečné a znepokojující pavučiny organizovaného zločinu. Žádný stát v západní Africe se nemůže cítit zcela v bezpečí, včetně silné Nigérie. Tamní křesťané jsou již delší dobu vystavováni zběsilému teroru skupiny Boro Haram, která neotálela a spěchala navázat kontakty s Hnutím jednoty a džihádu západní Afriky.

Sever Mali je rukou islamogangsterů od letošního dubna. Využili separatistické rebelie místních Tuaregů z Národně osvobozeneckého hnutí Azawádu. Zprvu se postavili na stranu revoltujících nomádů, žijících v bídě a za nezájmu ze strany vlády v Bamaku, a záhy jim začali sami diktovat svou vlastní vůli. Pověstní „nekorunovaní vládcové Sahary“ jsou znovu vytlačeni na okraj společnosti a navíc násilně podrobováni nové tyranii.

Pod hesly islámu se mučí a zabíjí a ničí se památky ctihodné islámské civilizaci, kterou představují knihovny starých rukopisů a historické svatyně v  Timbuktu a Gao, patřící ke kulturnímu dědictví lidstva. Jako kdyby se v Africe recyklovalo řádění hnutí Tálibán v Afghánistánu, kterému padaly na přelomu tisíciletí za oběť památky buddhismu. Tentokrát jde nenávist ještě dále. Obrací  se proti kořenům samotného islámu, byť afrického.

Ozbrojená akce čeká na Afričany, nejpravděpodobněji ze zemí sdružených ve Společenství států západní Afriky. OSN dává najevo připravenost takový krok požehnat. Západ nabízí logistickou podporu, případně pomoc speciálních jednotek. I Spojené státy by zřejmě zásah podpořily. Mají motivaci. Podezírají Al-Qáidu islámského Magribu, že stála za plánem útoku na konzulát USA v Benghází. Ve Francii vyslovuje ministr zahraničí Fabius ochotu podpořit africké spojence a mobilizuje se intelektuální fronta, která tvrdými slovy častuje islámem nabarvené gangstery se všemi jejich zvrhlostmi a barbastvím.

Zakřiknutě působí Alžírsko, velká země západní části Afriky, byť nějakou tvrdší akci by mohlo uvítat. Je ohroženo islamistickým přívalem a již delší dobu obtížně čelí gangsterským praktikám unášení rukojmích, které se šíří na alžírském saharském jihu. Mali rozdírá řada vntřních sporů. Marně se čeká na nějaké výraznější gesto jednoty země, obyvatel a vlády země. A tak zbývají jen ojedinělé hlasy maliských intelektuálů, volající na poplach proti dehumanizující zkáze.