Revoltující žena a islám

Příběh se odehrál v Saúdské Arábii a neušel světové pozornosti. Mladá vdaná žena, ve věku 19 let, potkává na ulici kamaráda z dětství. Ten ji zve do svého automobilu, aby jí ukázal nějakou dávnou fotografii. Jejich počínání sleduje sedm mužů a využijí příležitosti. Dvojici unesou a pak několikrát znásilní. Postižená žena podá žalobu. Násilníci jsou odsouzeni k nízkým nepodmíněným trestům. Ani oběť a její přítel potrestání neujdou. Soud jim určí jako trest bičování. Každému po 90 ranách. Proč?

Ponechme stranou středověký ráz trestu, bičování, jež je v naší době sám o sobě šokující. Vypovídá o zemi podivné aliance pohádkového bohatstvím a materiální okázalostí se sveřepou morálkou a barbarstvím. Soustřeďme se na otázku, z jakého uvažování vychází právní řešení případu. Islámský „boží zákon“, šaría, se vtěluje do islámského práva, jež je v podstatě teritoriální. Vymezuje detailně prostor pro společensky žádoucí a přípustné vystupování a chování jednotlivců a skupin. V něm pak platí, že lidský jedinec, především žena, se nesmí dostat bez přítomnosti některého z členů rodiny, do společnosti osoby opačného pohlaví nepatřící k bezprostředním příbuzným.  

Šaría definuje úzkostlivě hranice přípustného a zakázaného, jak pro morálku společenskou, tak individuální. Člověk nesmí na teritoriu působnosti islámského práva porušit hranice prostoru dovoleného. Za těmito hranicemi riskuje konflikt se zákonem. Tzv. chilwa čili porušení hranic přípustného, byla spáchána právě v případě dotyčných kamarádů z dětství. Podle islámského práva zasloužili potrestání. Z našeho pohledu nespáchali vůbec nic a naopak násilí bylo spácháno na nich samých.

Dva trestné činy, chilwa a znásilnění, na sebe sice navazují, ale nikoliv tak, aby z toho vyplynula polehčující okolnost pro znásilněné. Podle muslimských právníků právě chilwa znásilněných uvolnila zábrany znásilňujících a u soudu jim poskytla polehčující okolnost. Že znásilněnou byla žena nerozhoduje. Tento výklad nahrává názoru, že islámské právo je silně promužské, "maskulinizované", nebo jinak řečeno, je protiženské. Proč? Žena podle koránu a muslimského světonázoru disponuje silnými zbraněmi, proti nimž je muž za jistých okolností bezbranný. V důsledku toho je žena v islámu tak přísně střežena, kladou se na ní vyšší nároky než na muže, pokud jde o cudnost a zdrženlivost. Má to přímý dopad na oděvní zvyklosti typu islámského šátku, závoje a zahalování.

Případ ale neskončil. Odsouzená mladá žena se odvolala, najala si obhájce a případ zveřejnila. V listopadu minulého roku saúdskoarabský soud v Qatífu přehodnotil původní rozsudek a trest znásilněné ženě zvýšil. Místo 90 ran bičem má dostat 200 ran a navíc jít na 6 měsíců do vezení. Jeden ze soudců se dal slyšet, že trest byl přitvrzen proto, že odsouzená se pokusila vyostřit situaci. Vystavit soud nátlaku, když se obrátila na sdělovací prostředky. Soud rovněž komplikoval obhajobu. Obhájci zakázal zabývat se případem a odejmul mu profesní licenci. Mezinárodně působící organizace obhájců lidských práv v čele s Amnesty International se obrátily na krále Abdulláha s výzvou, aby přispěl ke zrušení nespravedlivého výroku qatífského tribunálu. Podaří se jim to prosadit? Snad.

Ale co se změní pro ženu, která měla odvahu protestovat a zveřejnit svůj dramatický příběh? A co se změní pro celou řadu jiných žen v islámu, které se raději vzdají práva žalovat své znásilňovatele z obavy, že samy budou nakonec obviněny, že násilníka svedly anebo že se provinily tím, že se ocitly samy s mužem, jenž nebyl jejich manželem? Situace žen v Saúdské Arábii, Afghánistánu, Pákistánu či Íránu, stejně jako v dalších muslimských zemích, jejichž zákony vycházejí důsledně z nařízení šaríy, je neomluvitelná a nelze ji tolerovat.

Za současného stavu je veškerá kritika muslimských praktik, vycházející od nevládních organizací či západních vlád, považována za nepřijatelné vměšování do vnitřních záležitostí islámského světa. Nejen veřejnými a náboženskými autoritami, nýbrž i nemalou částí tamní veřejnosti. V muslimských zemích se nezablýská na lepší časy, nezmění-li názor kritická část muslimů. Uvedený případ se dostal do sdělovacích prostředků a v Saúdské Arábii vyvolal pozdvižení. Věci se mohou tedy pohnout, ale jen díky výjimečné odvaze žen, které se staly oběťmi nespravedlnosti a rovněž odvaze lidí, kterým takové případy nejsou lhostejné. Zpočátku se mohou takoví reformátoři opřít o tradici a dokládat, že existují jiná čtení koránu a jiné interpretace příkazů „božího zákona“, takové, které nabádají věřící k respektu vůči ženám a jsou obranou žen před arbitráží maskulinizovaného zákona.

V roce 2004 byl v Maroku přijat reformovaný zákon o rodině. Představuje výrazný krok vpřed. Ale po takovém prvním kroku se muslimské země dříve nebo později nevyhnou hlubším a fundamentálním zásahům. Budou se muset rozejít s letitými představami o druhořadosti žen a s náboženským právem definovaným kdysi dávno patriarchální společností, jež nepřipouštěla rovnost mužů a žen. Připomeňme si, že i na Západě to byla teprve hluboká sekularizace, co umožnilo skutečnou revoluci mravů. Náboženství se oddělilo od veřejného života a občanskost se stala normou chování moderních společností. Není sporu o tom, že i na území působnosti islámu může důsledná emancipace žen přijít jen skrze důsledné oddělení náboženství a politiky a s občanským právem lidských, nikoliv božích či posvátných dimenzí.