Koketky v závoji

Pařížskými ulicemi v ministerské čtvrti se procházejí dvě dívky. Obličej a horní polovinu těla jim zakrývá niqáb, integrální islámský závoj, zbytek tvoří černé krátké kalhoty a střevíčky na vysokých podpatcích. Říkají si „niqábitchky“ („coury v niqábu“) a jejich video běží na webu YouTube.  

Pózují s nahými stehny a zahalenými tvářemi před budovou ministerstva imigrace a národní identity (bylo zrušeno při nedávné změně vlády), zdraví se s policisty, mávají na projíždějící automobilisty a nechávají se fotografovat kolemjdoucími zájemci. Policajtům, kteří jim naznačují, aby zmizely, říkají: „Chceme otázku závoje nějak zlehčit“. „Bezva nápad“, říká jedna policistka, která se s nimi nechává fotografovat. (http://www.youtube.com/watch?v=2-SvxEYLFTM)

Niqábitchky vydaly výzvu: „ Po pravdě řečeno, postrojit se na způsob Darthe Vadera ve jménu islámu a podle jeho kazatelů, to se nedá pochopit. Ale říkáme ano, republika má ponechat každému svobodu oblékat se a vyznávat náboženství, jak sám uzná za vhodné“.

Spojením sexy oděvu a integrálního závoje zpochybňují řadu utkvělých představ. Zkoušejí, zda je možné volně projít ulicemi Paříže v oblečení podle vlastních představ. Budou mít zakázáno vycházet z důvodu niqábu v duchu nového zákona, nebo že se veřejně oddávají sadomasochistické fantazii? Bude nepřípustné dráždit převleky zavedené zvyklostní a náboženské kódy?

Koketky v závoji si říkají „napůl coury, napůl puťky“ (mi-putes, mi-soumises), parafrázujíce hnutí „Ni putes, ni soumises“, která před řadou let přitáhlo pozornost veřejnosti k nátlakům, který jsou vystavovány dívky a ženy ve čtvrtích s přistěhovaleckou většinou muslimského původu. Jedna z mluvčích této iniciativy, Fadela Amarová, byla po zvolení Nicolase Sarkozyho prezidentem dokonce jmenována ministryní a ve vládě přežila tři roky do letošní podzimní obměny kabinetu.

Niqábitchky poukazují na zjevnou snahu integrálního závoje uvěznit ženský šarm. Nemáme spatřit fyzické přednosti, které skrytí pod černou látkou umocňuje? Takový kontrast oživuje erotickou svůdnost závoje, o jehož rafinovanosti podrobně píše Malek Chebel v knize „Arabská kamasútra“. Nějak se nám vytratila z paměti tato stránka orientální kultury. Až do 15. století kvetla na půdě islámu literatura citů a erotiky, z níž lze citovat řadu děl, mezi jinými „Zahradu vůní pro potěchu ducha“ od Šejcha Sídí Muhammada an-Nafzáwího, kterou dnes ulamá z káhirského al-Azharu dali na černou listinu. Závoj, jak s humorem ukazují na pařížské „koketky v závoji“, nemusí být nutně spojen s ostychem, suše nadiktovaným náboženstvím.

Netvrdím, že akce koketek v závoji je nejlepší zbraní proti fanatismu všeho druhu, ale v každém případě posunuly téma do odlehčené a vzhledem k dnešní příliš emotivní diskusi o islámu nezvyklé polohy. Nepřímo kladou otázku, jaký smysl mají přehnané náboženské a společenské úzy cudnosti. Je opravdu nutné jít do extrémů, jak to žádají a dělají náboženští fundamentalisté? Cudnost je „od přírody přirozeným a neviditelným závojem, kterým se žena chrání“, píše historik Jean-Claude Bologne v knize „Ženské cudnosti“. A tak čím více se o ni dbá veřejně, tím více se přirozená lidská sexualita stává něčím nebezpečným, ne-li zrůdným, něčím, co zaslouží navenek vymazat, aniž by se tím “mravnosti“ nějak valně prospělo.