Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šátkem to začíná a terorem končí?

14. 10. 2014 14:33:34
„Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj.

Pan Voříšek dále pokračuje: „Je to (islám) velmi nebezpečný myšlenkový směr a ještě strašlivější sociální koncept. Rozdělovat muslimy a islamisty je liché, je to jako dělit komunisty a stalinisty. I v KSČ byli slušni lide, ale věřili zrůdným ideálům.... Pravidla by se měla zavádět dokud je čas. Podobně naivně se lidé koukali na komunismus a nacismus ještě ve dvacátých a třicátých letech minulého století, ačkoliv již tehdy existovaly knihy upozorňující na nebezpeči. Hidžáb je ve stejné rovině jako tričko s Che Guevarou prodávané na Karlově mostě. Zakázané a stíhané by mělo být obojí. Islám .... je hnutí směřující k potlačení práv a svobod a měl by být zakázán. Problém je, že muslimové si práva a svobody představuji úplně jinak a zde jsme v konfliktu. Češi se bojí právě toho, že mohou přijít o ten luxus žít svůj život morálního relativismu, individualismu a svobody idejí, bez dogmat, nařízení a absolutní vnucené pravdy.

Islám není jen náboženství, je to ucelený agresivní nábožensko-společenský koncept, který má všechny atributy totalitní ideologie - srovnejte společenské atributy komunismu, nacismu, fašismu a islámských společenství a zjistíte velký překryv. Zmapujte si fázi, kdy nacistická nebo komunistická hnutí byla na vzestupu - jakou metodu používala? Dodržování zákonů na oko, využívání všech mezer a slabin systému a pomalé dobývání pozic, následně získání převahy a násilný nedemokratický převrat a přechod k totalitním praktikám. Myslím, že ústavní zákon o vedoucí úloze jsme tu už měli.

Zahalování je kulturní zvyklost, nikoliv absolutní požadavek islámu, je řada zemí, kde muslimky zahalené nejsou. To je důležitý moment, protože zde jde o úplně stejnou pozici, jako když se našinec chce opalovat v Saúdské Arábii na pláží s manželkou v bikinách, případně se líbat s přítelkyní v parku. Za obojí dostanete pár ran bičem nebo půlroku vězení. Měli bychom být k dodržování našich kulturních norem stejně důslední.

Muslimské zahalování má jeden kulturní aspekt, který přímo útočí na naši civilizaci. Přenáší totiž všechnu vinu za sexuální nevázanost mužů na ženu, ta se tedy musí více či méně zabalit do ubrusu, aby muže nedráždila. Zkuste u nás znásilněné ženě říci, že je to její vina, protože byla oblečená jako coura. To je přesně poloha islámu. Podobnost středověké představy o ženě jako studnici hříchu čistě náhodná? Evropě to trvalo 500 let než se tohoto zbavila a instalovala osobní svobody nad rámec náboženství, rodiny a nepsaných společenských norem a indiividuální zodpovědnost.

Zahalování jde absolutně proti tomu. Minisukně a upnutá blůzka je svoboda ženy, protože je samozřejmost, že je to ona, kdo rozhoduje kdy a s kým bude mít vztah. Zahalování tuto svobodu rozhodování ženě automaticke bere . Díky jiným společenským zvyklostem se v Evropě žádná muslimka zahalovat nemusí, kontext tu je jiný. A měl by i zůstat.

Bojovat za práva muslimek nosit šátek je bojovat proti svobodě naší liberální společnosti, je to útok na svobodu nás všech. Šátkem to začíná, muslimským terorem to končí. Běžte se podívat do Londýna, Frankfurtu, Bruselu, Berlína, Paříže nebo Marseille. V Londýně už jsou celá muslimské čtvrtě, kde dokonce požadují zavést šaríu. Já v takovém světě žít nechci. Vy ano?“

Tolik pan Voříšek. Má pravdu, když tvrdí, že islám „není jen náboženství“. Ano, velmi obecně řečeno islám nedělá rozdíl mezi náboženstvím a politikou. Platí pro něj, že náboženství je politika a politika je náboženství. Zároveň námi citovaný autor nepřímo přiznává, že islám je náboženství mladé. Uvádí, že křesťanskému světu, který je, jak známo, starý už více jak dva tisíce let, trvalo skoro čtvrtinu této doby, než se osvobodil ze zajetí předsudků vůči ženám. Ano, islám je nejmladší náboženství mezi monoteismy. Odečteme-li od letošního roku 2014 rok úmrti proroka islámu Muhammada, tj. 632, dostaneme se k číslu 1382, případně k číslu 1403, budeme-li pokládat za datum zrození islám rok 611, kdy islámský prorok měl první zjevení.

Leč pan Voříšek se mýlí v tom úvodním výroku, v němž pokládá za chybu pohlížet na islám jako jedno z monoteistických náboženství. Islám se mu jako náboženství nemusí líbit, ale on, ani nikdo jiný, nemůže popřít, že islám je monoteistické náboženství a že vychází důsledně ze starosemitského teocentrismu, z abrahamské tradice, z uznání starozákonního Abrahama jako svého praotce.

Je-li islám náboženstvím, pak není jen ideologií. Neznamená to, že nemůže být jako ideologie zneužíván, tedy být instrumentalizován, používán jako nástroj ve hře o politickou moc a o vliv na společnost. Ovšem to není specifika islámu, něco takového znají dějiny vlastně většiny náboženských učení. Přehmaty křesťanství netřeba připomínat a dnešní velice mírumilovný buddhismus má za sebou rovněž, ne-li přímo totalitářství, tak alespoň zotročující praktiky, byť už značně dávné.

Je proto namístě dělat rozdíl mezi islámem a islamismem. Nerozlišovat nese riziko vhánět všechny muslimy bez rozdílu do jedné fronty. Sám pan Voříšek připouští rozdíly v muslimské praxi zahalování, neboť tato zvyklost není „absolutní požadavek islámu“ a „je řada zemí, kde muslimky zahalené nejsou“. Ignorovat rozdíly odporuje objektivní skutečnosti. Navíc je to nespravedlivé. Všichni komunisté nepodlehli stalinskému dogmatismu - některé komunisty jiní komunisté popravili a jeden komunista jménem Gorbačov nám umožnil vyvázat se z komunistické totality a druhý komunista jménem Jelcin demontoval Sovětský svaz. Nelze proto každého z nich spojovat s nelidskými zločiny stalinismu či ho zatrocovat jen proto, že kdysi naivně uvěřil komunistickým ideálům. Podobně nejsou všichni ti, kteří vyrůstali v prostředí muslimské kultury zodpovědni za hrůzné činy hrdlořezů, kteří islám zneužili a zneužívají. Nehledě na to, že nedělat rozdíl mezi lidmi, zavání kolektivní vinou, o níž víme, že zahrávat si s ní končívá neblaze.

Pokud jde o samotné zahalování, jedná se o projev náboženského puritánství. Může to být čistě soukromý postoj, leč rovněž projev vynucený nátlakem. Je-li ideologizován, jak se o to snaží islamismus, dostává ráz uniformy a stává se něčím, co kdysi u nás představovalo povinné nošení pionýrských šátků ve školách, svazáckých košil nebo odznaků KSČ na klopě saka.

„Školy tolerují, když děcka chodí jako gotici nebo pankáči. Proč by měly vadit šátky?“ , prohlásil v rozhovoru zveřejněném 5.10.2014 na situ lidovky.cz pan Tomáš Petráček, vedoucí Katedry kulturních a náboženských studií Univerzity v Hradic Králové http://www.lidovky.cz/satky-ve-skolach-vzdyt-pankaci-ani-gotici-take-nevadi-rika-odbornik-1f2-/zpravy. Naopak pan Petr Voříšek je názoru opačného a napsal: Hidžáb je ve stejné rovině jako tričko s Che Guevarou prodávané na Karlově mostě. Zakázané a stíhané by mělo být obojí“.

Zakázat nebo proč by měly vadit šátky? Je třeba se rozhodnout. Hledat důvody praktické, hygienické či bezpečnostní, když nechceme dovolit zahalovací šátkování ze zásadnějších, principiálních důvodů, je alibistické. Autorita instituce, zejména pak školy, musí být taková, aby nepřipustila svévolnou diskusi kohokoliv o tom, proč to či ono v chování a oblékání odmítá na půdě školy. Diplomaté či státníci také nechodí při výkonu své práce v šortkách a v tričku.

Veřejná škola potřebuje mít takové postavení, aby bylo všeobecně respektováno její právo stanovit jasně, co do školy nepatří. Česká diskuse o islámském šátku je především diskusí o nás a naší představě o autoritě a svobodě. Měla by nás vést k zamyšlení jakou autoritu a z ní plynoucí pravomoci jsme ochotni respektovat, což zpravidla znamená přijmout určitou míru nepohodlí a sebeomezování. Krátce řečeno, chceme-li být důslední v zákazu muslimského zahalování, musíme se připravit na to, že i nás to bude něco stát. Sám názor či přesvědčení, že zahalování odporuje modernímu pojetí rovnosti pohlaví nebo může být přezvěsti nového totalitarismu, nestačí.

Obhajoba práva muslimek se zahalovat s odvoláním na náboženskou svobodu je lstivá konstrukce. Možná je to posměšek hozený do tváře lidskoprávní civilizace. Leč představa, že zákaz hidžábu či trička s Che Guevarou každému z nás zachrání český „luxus žít svůj život morálního relativismu, individualismu a svobody idejí, bez dogmat, nařízení a absolutní vnucené pravdy“, není rovněž trochu parodie? Nezavazuje náhodou morální relativismus tolerovat názory, které jsou sice nepřijatelné, leč nevolají přímo do zbraně k vyřizování účtů? Není od morálních relativistů pokrytecké, když hlásají pluralismus a přitom tomu, kdo jim nesedí, nechtějí přiznat možnost se vyjádřit a vést v klidu svou propagandu?

Ano, může to šátkem začít a skončit terorem. Ovšem také nemusí. Buď přesvědčíme muslimy, že požadavek tolerance vůči odlišnému nezakládá sám o sobě právo na neomezenou svobodu myšlení. Toto právo ke svobodě naopak zavazuje respektovat druhé. Jedině tak lze zajistit, aby fungoval pluralismus a aby se předešlo zvratu v občanskou válku. Anebo povolíme veřejné škole (případně veřejné nemocnici) mít odvahu uplatnit autoritu, která jí náleží, tj. právo nárokovat si a vyžadovat stejný respekt od všech bez rozdílu.


Autor: Zdeněk Müller | úterý 14.10.2014 14:33 | karma článku: 20.53 | přečteno: 1905x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Zeman, Babiš, Bartoš a ti další, jsou osvícení!

A fakt nekecám. Už tolik času to mám možnost pozorovat. A to aniž bych o to zrovinka nějak stála. Mám i důkazy!

18.11.2017 v 17:40 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 217 | Diskuse

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 258 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 19.18 | Přečteno: 393 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 192 | Diskuse

David Gruber

Hlubiny študákovy duše – písemka z matematiky 1939 – prezidentští kandidáti v roce 2017

Včerejší den se týkal studentů, televize Nova tedy měla o nich klasický film z roku 1939. Zajímalo mne, jaké příklady měli septimáni na závěrečnou písemku z matematiky. A co ty příklady vypovídají o úrovni vzdělanosti tehdy a dnes

18.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 26.60 | Přečteno: 795 | Diskuse
Počet článků 263 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2510
Filosof, historik, arabista, publicista a pozorovatel současného světa, na který zírá většinou z Paříže, kde žije.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.