Zdeněk Müller

Korán a ignorance

13. 08. 2014 13:58:33
Diskuse o islámu na Západě se nese ve znamení zúženého pohledu. Buď se mluví výhradně o sociálním jevu anebo o aktualitách, které činí z islámu zdroj násilí, nevraživosti a náboženské nesnášenlivosti. Mizí tak povědomí o tom, že islám má duchovní dimenzi. K tomu přispívá i ignorance, neznalost tohoto náboženství u bezvěrců, věřících i laxních křesťanů a koneckonců i u samotných muslimů.

Neznalost či jen chatrná znalost duchovní stránky vyznání muslimů a křesťanů navzájem je přitom výrazná. Kolik muslimů ví něco přesného o křesťanství a kolik křesťanů nebo těch, kteří se cítí být součástí křesťanské kultury, má více než jen hrubou představu o islámu? Kolik jedněch i druhých ví, že Ježíš je koránem prezentován jako nadpřirozená bytost, stvořená duchem Svatým? Nevěříte? Tak si to přečtěte v súře 19, ve verších 10-21.

Abdanour Bidar, francouzský religionista a filosof, interpeluje náboženskou ignoranci: „Budou-li křesťané a muslimové lépe znát kořeny svého náboženství, bude je to více sbližovat než rozdělovat a uvědomí si, že všichni monoteisté, ať už se hlásí k židovství, křesťanství nebo islámu, jsou bratry, neboť jsou syny společného praotce Abrahama“. Vyzývá pak k tomu, aby se dnešní francouzská mládež, která si uvykla napadat se navzájem nábožensky a odkud se často ozývají hlasy jak antisemitismu, tak antimuslimství, učila znát náboženství hlouběji v pozitivním duchu a proti nenávistným předsudkům. A pak dodává: „A vedle abrahamského bratrství je třeba kultivovat i sympatie k bratrství všech lidských bytostí“.

Vraťme se ke koránu. Co nalézáme? Třeba konkrétně o závoji a zahalování, dnes tak znovu aktuálních? Přečteme-li si súru 24, verš 31 nebo súru 33, verš 53, 59, narazíme tam dvakrát na slovo „závoj“ a jednou na slovo „závěs“ ve smyslu obrazného nabádání k ženské cudnosti. Jako v každém jiném textu jsou i zde v koránu výroky a jejich smysl, slova a výklad. Výklad je zásadní. Po přečtení citovaný výroků se nabízí jedna možná interpretace z mnoha jiných a to že žena v islámu má používat závoj. Leč je to jen jeden ze způsobů, jak projevovat cudnost. Jsou totiž i jiné způsoby, jak se chovat cudně a nevyzývavě, aniž by k tomu bylo třeba závoje. Všechny ženy, které mají ve zvyku oblékat se korektně, není důvod pokládat za nectnostné. Je přece tolik různých způsobů korektního oblečení, tedy i projevů cudnosti, kolik je lidských společenství. Je tudíž zcela přehnané tvrdit, že korán nařizuje závoj. Ve skutečnosti jen nabádá k cudnosti a to je něco jiného než přímá povinnost.

Hodí se rovněž dát verše koránu do rámce arabské společnosti, která žila v Mekce v 7.století.n.l., tedy v době, kdy se zrodil islám. Jaká je to vzdálenost časová a kulturní! Lze pak nechápat, že forma vyjádření cudnosti se během té dlouhé doby nutně měnila? Není přece nic nenormálního, že způsoby oblékání minulých časů opouštíme jako překonané. Není představa, že „šaty dělají člověka“, zde ve významu, že závoj dělá muslimku, případně plnovous, holá lebka a džalaba muslima, poněkud primitivní, stádní, žádající spíše vzhledovost, bezprostředně vizuální a materiální, než vnitřní duchovnost? Cožpak oděvní doporučení staré čtrnáct století lze chápat jako nevyčpělé? Někteří jistě namítnou, že boží slovo je věčné. Leč co je tady věčného? Typ oděvu, kterým se vyjadřovala cudnost před více jak dvěma tisíci lety (ženský závoj je starší než islám), nebo morální doporučení, etický princip chování, jednání, smýšlení?

Tradicionalisté a radikálové islamismu by chtěli zahalování vnutit jako absolutní pravidlo, o kterém nelze diskutovat. Podle nich korán dává příkazy, zákonem předepsaná přikázání, životní pravidla. Vulgárně řečeno podle hesla „Čtěte korán, tam to všechno je“. Ovšem čtenářové jedné knihy jsou nejméně vhodní k tomu, aby nám uspořádali svět. Až dosud ani jediná kultura nebyla uskutečněna jen jedním vlivem, jedinou složkou. Ostatně, kdyby radikálové četli vskutku pozorně korán, zjistili by, že je textem, který nepřináší nic tak nového, jen důrazně oživuje abrahamskou tradici. Ať je to „věčné slovo boží“, posvátný text, moudrá a nabádající kniha, není to žádný právní kodex.

Řada muslimských myslitelů, dávné i nedávné minulosti, kterým islamismus nedává záměrně slovo a rád by je vyhnal ze všech knihoven, soudí, že korán pouze radí, formuluje doporučení, z nichž si každé svobodné a suverenní individuální vědomí má zvolit, jak se bude chovat a co bude dělat. Korán mluví v obrazech, v symbolech, a zcela jistě ho nelze brát doslova bez ohledu na dobu a vývojové změny.

Stalo se zvykem dotazovat se v médiích specialistů a znalců na to, co o tom či onom říká korán. Má taková otázka vůbec smysl? Z literární a intelektuální kultury bychom měli vědět, že text sám o sobě neříká nikdy nic. Jsou to jeho čtenáří, všichni a každý zvlášť, k nimž text promlouvá podle jejich vnímavosti a jejich životních zkušeností. Je tolik způsobů čtení, kolik je čtenářů.

Každá kniha, a platí to především pro každý posvátný text lidstva, je zrcadlem, v němž každý jeho čtenář objevuje svou vlastní tvář a učí se jí lépe rozumět. Velikost významu knihy se dá soudit podle toho, dokáže-li oslovit množství čtenářů způsobem jako kdyby byla psaná jen pro každého z nich zvlášť. Korán se tomuto pravidlu nevymyká.

Existuje výrok proroka Muhammada, hadís, který se týká čtení koránu. Doporučuje každému číst korán tak, jako kdyby mu byl určen osobně. Každá moudrost, každé doporučení vycházející z koránu je osobní. Není nic absurdnějšího než realita společného islámského, „božího“, zákona, šaríy, který určuje všem muslimů na zemi stejné příkazy a závazky více jak tisíc let ve jménu koránu, „věčného božího slova“.

Nu, lidská povaha je taková, jaká je. A tak věřící muslimové a jiní „nábožníci“ většinou raději slyší jasné příkazy, než aby sledovali náročnější duchovnost, která vyžaduje jisté intelektuální úsilí, zvědavost poznávat a předpokládá snahu hledat si vlastní cestu ke smyslu posvátného textu. Od dob Nietzschových se ví, že motivem lidských činů je velmi často ono lidské, příliš lidské – ne ideové. Ve svazku s lidskou nízkostí, pudy a vášněmi může islámské příkaznictví udělat z koránu manifest nenávisti a z muslimských ignorantů vrahy.

Autor: Zdeněk Müller | karma: 36.09 | přečteno: 7965 ×
Poslední články autora