Poučení z „arabského jara“
Kam to dospělo, je dobře známé. Túnisko zápasí osamoceně za záchranu naděje v demokracii. Tamní parlament po dlouhých sporech a několika politicky motivovaných vraždách dal v minulém týdnu stop snahám vepsat zásady šaríy, božího zákona islámu, do nové ústavy země. Egypt se loni v létě vrátil k vládě generálů. Vyhnali od moci ve volbách vítězné Muslimské bratrstvo a dnes se pokoušejí referendem o nové ústavě přisvojit si právo rozhodovat, jakou opozici povolí. Chaos zmítá Libyi a mění zemi v cvičiště islamobanditů. Sýrie je rozervána občanskou válkou, v níž se ztrácí přehled, kdo je kdo a za co a koho bojuje. Nezdravé výhonky tohoto stavu hrozí zničit soudržnost syrských sousedů, Libanonu a Iráku.
Netřeba se utvrzovat v tom, že naše doba prospívá zvyklosti soudit rychle a důrazně. Nejen v anonymních diskusích na internetu, ale i v projevech ve veřejných sdělovacích prostředcích. Jaképak „arabské jaro“? Iluze se špatným koncem. Na Araby platí, víme pane, jen lety ověřené diktatury. Západní vlády špatně kalkulovaly. Nikdy neměly arabské diktátory opustit a přestat podporovat.
Podlehnout skeptické vševědoucnosti je tak snadné! Leč uplynulé tři roky si zaslouží více než jen mávnutí ruky a pohrdlivé „dalo se to čekat“. I když to zajisté nevyvolá nijak masový souhlas, patří se připomenout alespoň tři nové skutečnosti z uplynulého tříletí.
Arabský svět se mění. To zaprvé. Bouřlivě, pomalu, místy s přešlapování, ovšem natrvalo. Nese s sebou samozřejmě závaží v podobě civilizačně kulturních komplexů a předsudků, hrdost nomádů a přizpůsobivost usedlíků, dobré i špatné rysy mentality. Leč to vše dokáže jen částečně zbrzdit a zauzlit podstatnou stránku probíhající proměny, totiž její nevratnost.
Stávající mocenské síly na vrcholu se střetávají s jedinou opozicí, kterou nedokázaly zlikvidovat. Tou je politický islám, Muslimské bratrstvo. Vzdorují o to lépe, čím více se ona tak řečená „opozice“ ukazuje jako neschopná vládnout, řídit společnost v moderních podmínkách a v horším případě je neochotná zřeknout se „spravedlnosti“ prosazované pokud nikoliv přímo vražděním odpůrců, tak alespoň omezováním individuální svobody a dohledem nad ní.
Nic nebude jako bylo dříve. Touha po důstojném lidském životě se nemůže vytratit, i když to vypadá jako by byla nyní z arabského světa zase vymazána. I egyptským důstojníkům dochází, že s oživováním starého systému je konec. Rovněž syrský režim, i když dosáhne „vítězství“, sotva přežije válku, kterou rozpoutal proti části svého obyvatelstva.
Druhé poučení se týká Západu. Padla iluze o jeho možnostech a schopnosti ovlivňovat běh světových událostí do všech důsledků. Mubáraka v Egyptě neopustili Američané. Zradili ho jeho vlastní důstojníci, kterým došlo, že věci už nepůjdou postaru. Nechme stranou spekulace, že jim agenti z Pentagonu něco našeptali. Američané s Evropany usnadnili pád Kaddáfího. Sotva však mohli poskytnout Libyi prostředky k tomu, aby vítězové dokázali dostat pod kontrolu to, co následovalo. Západ si patrně počínal špatně v případě krize v Sýrii. Měl však opravdu možnost něco podniknout k záchraně této drobící se zemi? Jako o kořist se o ni dravě a barbarsky začali bít islámští tmáři a gansteři, cynicky manipulující s bídou, nespokojeností a následně i válkou vyvolaným utrpením obyčejných Syřanů.
Osud arabského světa je v moci jen a pouze samotných Arabů. Oni si musejí udělat pořádek ve vlastním domě. Leč momentálně se nechávají uvěznit do náboženské války, která nemá daleko vzít si vzor z náboženských válek v Evropě v 16. a 17. století. Tato válka, stavící proti sobě zastánce sunnitského islámu a vyznavače islámu šíitského, je třetím poučením. Vychází z mocenských ambicí Saúdské Arábie jako centra ortodoxní sunny a Íránu jako hlavního patrona dizidentské šíy.
Rozpad starého systému oživil prastaré předsudky a emoce. Něco podobného jsme viděli v nacionalisticko-náboženské formě na Balkáně a v bývalém sovětském Rusku po zaniku východního bloku a sovětského impéria. Hlavní příčina tohoto stavu je ovšem jiná. Chybí schopné a dostatečně vlivné politické síly domácí, které by dokázaly formulovat, hájit a do života uvádět principy společensko-politické reformy a občanské tolerance. Platí-li první poučení, že změna v arabském světě je nezvratná, je zrod takových sil jen otázkou času. Leč odhadovat, kdy k tomu nakonec dojde, si už neodvažuji.
Zdeněk Müller
E la nave va
Třetí říjnovou neděli zavěsil iDnes na svou hlavní stránku rozhovor o aktualitách islámu. Nechme stranou více jako pět stovek reakcí. Bezprostředně po zveřejnění interview se projevil i populární bloger iDnesu. Na tzv. soukromém blogu využil nebo lépe zneužil text rozhovoru. Změnil, jak sám uvedl, „jen dvě slova“ – islám a islamismus přelepil pojmy nacismus a národní socialismus – a autorovo jméno zkomolil při zachování jeho německé podoby.
Zdeněk Müller
Šátkem to začíná a terorem končí?
„Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj.
Zdeněk Müller
Islám na vlně duchovnosti
Když dnes islám tolik zneklidňuje Evropany, není to také proto, že v nich vyvolává špatné svědomí? Pokud jsou k sobě upřímní, měli by si položit otázku, co jsme udělali a děláme my, pokrokoví, vzdělaní, sebevědomí, se svým náboženským dědictvím?
Zdeněk Müller
Viditelné a neviditelné v islámu
Po léta se vede francouzská debata o tom, jak se má či nemá zdejší společnost dívat na své muslimy. Doprovází ji otázka jednou vyřčená, leč povětšinou nevyřčená: Jsou našimi občany nebo nejsou? A jak dalece mohou být našimi občany, když se vnitřně muslim, byť každý jinak a v rozdílné míře, pokládá za součást ještě jiného a mnohdy odlišně zavazujícího společenství náboženství, tradice či kultury islámu? Radikalizace islámu a zmnožování viditelných projevů islámu diskusi na toto téma dále vyhrocuje. Obojí svádí a usnadňuje vidět ve všech muslimech „pátou kolonu“ islamistické invaze či rozmachu nesnášenlivého náboženství.
Zdeněk Müller
Korán a ignorance
Diskuse o islámu na Západě se nese ve znamení zúženého pohledu. Buď se mluví výhradně o sociálním jevu anebo o aktualitách, které činí z islámu zdroj násilí, nevraživosti a náboženské nesnášenlivosti. Mizí tak povědomí o tom, že islám má duchovní dimenzi. K tomu přispívá i ignorance, neznalost tohoto náboženství u bezvěrců, věřících i laxních křesťanů a koneckonců i u samotných muslimů.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x