Výbuch v areálu pražského zastupitelství Palestinské samosprávy byl velmi pravděpodobně dílem nešťastné náhody. Leč v samotném případu se odrazily jisté rysy arabsko-muslimské reality.
Co míním onou realitou? Je to prostě řečeno šlendrián zastřený okázalostí, blýštivým luxusem a rádoby mužnými gesty. Ostatně, co jiného nabízí současný arabský svět? Dubajskou velevěž a pohádkovou nádheru petrodolarových emírátů stojící na mizérii otrocké práce stavebních dělníků z Indie, Bangladéše či Pákistánu a na servilitě za lákavý peníz koupených kádrů ze světa, kteří znají jen svá pohodlná moderně vybavená ghetta a klimatizované kanceláře. A kde chybí peníze, před nimiž se každý skloní a za které lze koupit cokoliv, třeba fotbalový klub v Paříži či Londýně anebo spojence, nezná se jiná alternativa než okázalost v kabátě křiklavých násilností a krveprolévání.
Získávat si respekt rozumem, vzdělaností, důmyslem, činorodostí? To jako kdyby v arabsko-muslimském světě vymřelo se středověkými arabskými filosofy. Anebo se podobná ctnost uchýlila do neznámého ústraní někde v jeho zastíněných koutech, kde se dodnes tulí v obavě, že bude odhalena a zničena jako nepatřičná slabost.
Postarat se o pořádek doslova i v přeneseném smyslu ve vlastním domě a kolem sebe v každodenním životě, to může cosi naznačit ohledně možností národa a společnosti. V jedné pařížské čtvrti vznikla škola financovaná jistou arabskou zemí. Když zahajovala, topila se v květech. I červený koberec byl natažen, neb se přijel podívat sám pan ministr z arabské vlasti. Sláva skončila a květy uvadly. To se ovšem stává. Jen by stačilo v rámci vzdělávání zaměstnat školáky na jejich obnově. Leč dodnes z okenních truhlíků trčí uschlé zbytky těch mrtvých květin spolu se zaprášenými a vybledlými umělými afrikány, které měly při slavném zahájení podtrhnout krásu ostatních živých rostlinek. Okna za těch pár let nikdo neumyl a když se nějaká lavice rozbije, vyhodí se jednoduše na dvůr, kde je bez dalšího ponechána svému osudu.
Generalizovat se sice nesluší, leč mnohokrát jsem se přesvědčil, že čert se skrývá v detailu. Nebohý pan diplomat z Palestiny zřejmě podcenil maličkost, která se ukázala být smrtící. Škoda, vypadal docela sympaticky. Že by mu býval předchozí dlouhý pobyt v Praze a v Evropě ve všech směrech neprospěl? Možná ho utvrdil v názoru, že největší riziko nevychází od pravých nepřátel, nýbrž od falešných přátel. Nezabránil mu ovšem otupit si ostražitost před arabským šlendriánem.
