Evropa a islám

Náhodné setkání francouzského ministra vnitra s mladým aktivistou vládnoucí strany za přítomnosti kamer vyvolalo pozornost médii a rozporné reakce. „Neodpovídá zaběhlé představě“, prohlásil politik narážeje na mladíkovy arabské rysy a dodal: „S jedním to jde. Když je jich víc, nastávají problémy“. Před čtyřiceti lety doplatil na výroky týkající se imigrace britský konzervativní ministr Enoch Powell. Musel odstoupit poté, když označil masové přistěhovalectví do Británie za katastrofu. Francouzskému politikovi stejný osud nehrozí. Powellovo proroctví o černé budoucnosti, pronesené za pomoci verše z Vergiliovy Aeneidy „a Tibera se pění krví“, shledává jako reálnou hrozbu stále více Evropanů.   

„Západní Evropa se stala multietnickou společností zcela bezmyšlenkovitě“, píše americký novinář Caldwell v knize Reflexe o revoluci v Evropě: Přistěhovalectví, islám a Západ. Má pravdu. Evropané začali na starý kontinent dovážet lidi, neboť chyběla pracovní síla. Leč imigrace nepřestala, i když možnost dostat práci se zmenšila. Počet v Německu usazených cizinců se od roku 1971 zvýšil z 3 milionů na více jak 7 milionů v roce 2000. Přitom podíl těch z nich, kteří pracují, obdobným způsobem neroste. Přistěhovalci dnes tvoří v průměru 10% populace většiny západoevropských států a více jak 30% v některých velkoměstech Evropy.

Ještě většího omylu než v odhadu kvantity se politici dopustili v otázce kultury. Byli přesvědčeni, že si přistěhovalci rychle osvojí mravy a zvyklosti hostitelských společností. Leč překvapivě vysoké množství imigrantů se ukázalo být „nerozpustitelné“. Vysvětlení může dát jediné slovo – islám. V polovině 20. století nebyli v západní Evropě prakticky žádní muslimové. Dnes jich tam žije na 15 milionů, ne-li více, a tvoří téměř polovinu nově příchozích do Evropy za poslední půlstoletí.

Většina západoevropských zemí se přizpůsobila náladám a představám nově příchozích. Není tak dlouho, co jsem uváděl případ, kdy francouzský soud dovolil muslimovi zrušit manželství na základě toho, že nevěsta nebyla pannou (viz: http://muller.blog.idnes.cz/c/38539/Sex-lzi-a-islam.html). Britský penzijní úřad praktikuje politiku uznávání „dalších manželek“ a dokonce jim i něco vyplácí. Jiný je názor evropské veřejnosti. Reaguje na podobnou „ohleduplnost“ a poklonkování před přistěhovalci a jejich „kulturou“ se stále větším podrážděním. Jen 19% Evropanů dnes vidí v imigraci dobrou věc pro svoji zemi, zatímco 57% si myslí, že v jejich zemi je příliš mnoho cizinců. Taková čísla nutí politiky revidovat dosavadní postoje a zvažovat razantnější řešení.

Řada zemí zpřísňuje přistěhovalecké podmínky, přechází na systém imigrace jen pro určité profese a zavádí testy občanské a jazykové způsobilosti. Francouzi zakázali nosit do veřejných škol islámské závoje. V Británii označili Blair a Straw závoj muslimek za symbol segregace. Někdejší vstřícnost vytlačuje heslo „Měj rád nebo odejdi!“. Ve Franci s ním kdysi přišla extrémní pravice. Nyní ho bere za své většina autochtonů proti nově příchozím.

Je to pozdě a je to málo. Evropa rychle stárne a každý čtvrtý člověk v západní Evropě už dosáhl věku šedesátníka. Přistěhovalci jsou naopak většinou mladí a přivádějí na svět hodně dětí. Muslimové jsou navíc v porovnání s Evropany podstatně sebevědomější. Když se nejistá, měkká a relativismem nahlodaná kultura střetává s kulturou ukotvenou, sebejistou a čerpající sílu ze společně sdílených názorů, je pravidlem, že se ta první přizpůsobuje té druhé.

Budu rád, když mi někdo z mých čtenářů začne v tuto chvíli oponovat. Třeba takto: Evropané nejsou tak bezbranní, jak tvrdíte. Vždyť přece už dali najevo, že v některých otázkách, zejména spojených se ženskými právy, ustupovat nehodlají. A islám, ten je možná sebevědomý, ale dává opravdu svým vyznavačům tolik sebejistoty, aby dokázal Evropanům dávat lekce? Kdyby si muslimové vskutku tolik věřili, proč by na takové prkotiny jako jsou jednou nějaký román a podruhé nějaké karikatury reagovali tak podrážděně až hystericky? Není toto chování naopak známkou jejich hluboké kulturní nejistoty?

A budu ještě raději, když mi vytknete, že zapomínám na ty muslimy, co se úspěšně integrovali. Není ten francouzský Arab nebo Francouz arabského původu, o kterém mluvíte, pane autore, na začátku právě takovým argumentem proti vašim tvrzením? Nebál se vstoupit do politické strany a angažuje se občansky, nikoliv islámsky. Opakovaně se na svém blogu vracíte k postavení žen v islámu a připomínáte, jak mnoho muslimských mužů žárlivě střeží ženskou část muslimské populace. Těžce snášejí úspěchy žen při studiích a žárlí na jejich snadnější cestu k integraci do moderní společnosti, neboť v tom spatřují útok na mužskou prioritu. Přitom si ale nekladete otázku, proč tak mnoho dívek z muslimského prostředí se v Evropě chytá a dokáže se přizpůsobit.

Bravo! A ještě více diskuse. Pesimismus ohledně islámské imigrace v Evropě je namístě. Jen ať provokuje! Nikoliv proto, aby se posilovala Powellova apokalyptická vize Evropy a stala se jejím strašákem. Nýbrž proto, aby se liberální myšlení zvedlo ze své letargie, vyjasnilo si postoj a argumenty a přešlo do politické akce. Snad se to rozumným liberálům podaří ještě včas než nenávist k islámu strhne Evropany bez rozdílu do krvavého zarovnávání nesplacených účtů.