Muslimové v zajetí protimluvů
Takové protichůdnosti a protimluvy prodlužují chaos 20. století, které samo o sobě bylo dosti chaotické, a povzbuzují zmatky, kterými islámská civilizace nyní prochází. Od závěru 20. století postupuje muslimský svět obrazně řečeno jeden krok vpřed a dva kroky vzad. Jednou je to napodobování Západu, westernizace, liberalizace mravů a demokracie, jindy je to islámská revoluce a islámský stát. Jednou je to pokrokovost jako arabský socialismus, jindy je to vojenský převrat, apod.
V roce 2001 napsal íránský filosof Dáriuš Šájekán (Dariush Shayegan) v knize „Světlo přichází ze Západu“, že se muslimský svět motá v začarovaném kruhu nekončích pochybností. Má ještě počkat s modernizací anebo má navždy skoncovat s tradicí? „Mezi muslimy existuje zřetelná a do hloubky jdoucí roztržka mezi modernitou a nesourodě s ní spojovaným a nekriticky přijímaným staromilstvím na poli náboženství, což potvrzuje téměř bezhlavé podřizování se celé plejádě přežilých, málo pochopitelných a často s dneškem sotva slučitelných zvyků a tradic“.
V této souvislosti se dá připomenout soud intelektuála Abdel Wahaba Medeba, který upozorňuje na „nemoc islámu“. Je to nemoc civilizace, která dosud nenašla vlastní cestu k modernitě a proto k ní zaujímá postoj slepého napodobování i zatvrzelého odmítání zároveň. Ve společnostech muslimských států se tak setkáváme na jedné straně s hrubě materiálním modernismem jako kdekoliv jinde, s modernismem spotřební společnosti, s vládou peněz, nových technologií, apod. A straně druhé potkáváme frapantní absenci morálního a politického modernismu, který by měl kráčet ruku v ruce se svobodou svědomí, svobodou mravů, s rovnoprávností muže a ženy, s demokracií. Pokud jedna část muslimské společnosti chápe demokracii přicházející ze Západu ve smyslu osvobození lidských sil, druhá část muslimů spatřuje v demokracii invazi Západu, kterou je třeba odmítat a bránit proti ní islámské tradice.
Takto nesourodý poměr k modernitě je zvláště zjevný při sledování arabských států Perského zálivu. Katar a Saúdská Arábie jsou zvláště markantním příkladem bizarního soužítí hypermodernismus a hypertradicionalismu bez srozumitelného civilizačního propojení.
V Kataru fungují na jedné straně university v partnerském vztahu s největšími vysokými školami v USA, nachází se tam informační agentura al-Džazíra s planetárním rozsahem a dosahem a specialitou této malé, leč bohaté země, je financování a pořádání velkých světových sportovních událostí. Přitom katarská společnost nepřestává být společností zcela patriarchální, v níž muži jsou přisuzována veškerá práva, zatímco ženě náleží jen povinnost se ve všem podřídit příkazům otců, bratrům a manželům. S jihoasijskými dělníky se v Kataru zachází výhradně nejarchaičtějším způsobem jako s otroky.
V Saúdské Arábii je situace ještě horší a plnění náboženských zákonů je tam prosazováno striktně konzervativním způsobem. Náboženská svoboda křesťanské menšiny se na tamní půdě omezuje výrazněji než v Kataru.
V bohatých ropných státech dovolují peníze tekoucí proudem udržovat sebevětší nesouměrnost mezi modernismem a tradicionalismem. Ale jak dlouho? Současné silné a dramatické pnutí na Blízkém a Středním východě nesporně souvisí i s perspektivou odklonu od energetické závislosti výhradně na ropě a zemním plynu a rozvojem technologií využívání jiných ložisek přírodních uhlovodíků. Nehledě na to, že civilizace se neutváří jen z petrodolarů.
Nesourodost, protimluvnost, rozpornost spojování minulosti a přítomnosti, tradice a modernity, prostupující náboženským i společenským životem muslimů není specifikou jen tam, kde muslimové mají většinu. Nedostatek koherence je patrný i v náboženských a společenských projevech muslimů v Evropě, konkrétně ve Francii, kde jsou muslimové v menšině. Zde se vehemetně hlásí ke svobodám přesvědčení a vyjadřování a nárokují si tyto svobody i pro výkon svého náboženství.
Muslimka požaduje právo nosit islámský závoj jako výraz svobody názoru a přesvědčení. S odkazem na svobodu náboženské víry muslim vyžaduje právo modlit se v práci. Leč závoj a modlitba jsou těmito muslimy pokládány za boží příkazy. Tyto příkazy vycházejí podle nich z „božího zákona“, který je nadřazený nad zákony lidské. Jak se s takovým „božím zákonem“ může smířit lidská volba a lidská svoboda? Není nesmyslem dovolávat se práva na lidskou svobodu ve jménu „božích příkazů“? Není v takovém požadavku svobody přesvědčení zjevný protimluv? Jak totéž přesvědčení může být zároveň svobodné i povinné? Jak lze při zachování islámského schématu, v němž role člověka je být „abdu ´lláh“, doslova „sluha“ nebo „otrok“ Boha, brát v potaz lidskou svobodu a bránit své právo „podřídit se božím příkazů“ odkazem na lidské právo?
Od chvíle, kdy lidská bytost přistoupí na podřízení se, odevzdání se Bohu všemohoucímu (islám, doslova „odevzdání se boží vůli“), bude těžko obhajovat, že zůstává reálně a plně „svobodnou“. Rozpor víry a svobody znají ovšem i jiná náboženství. Zpravidlo to věřící řeší tak, že jim Bůh nechává možnost se svobodně rozhodnout, zda se mu podřídí či nikoliv. Leč islám se odvozuje od „božího zákona“. Zákon, který určil Bůh, zužuje lidskou volbu jen na spásu nebo zatracení. Svoboda tady ztrácí smysl a východisko odtud není.
Muslimové jsou tedy kandidáti zajetí v rozpornosti nejen jejich vnějšího světa, kde se bez uvážení a účelově spojuje materiální a technologický modernismus s přežilou mrtvou tradicí. Protimluvy vězí i v samotném náboženském přesvědčení muslimů samotných. Tento stav dnes udržuje služba internetu, která se podílí na utváření praxe islámského zákona, Fatwa on line, Fatwa direct, a podobné webové stránky. Poskytují informace o náboženských pravidlech a vystavují náboženská dobrozdání vydávaná náboženskými autoritami na Blízkém východě na různá témata jako jsou vztah k nemuslimům, svatba, manželství, antikoncepce, sexualita, atd.
Skuteční i virtuální advokáti islámu dělají muslimům z celého jejich života vězení z náboženských pravidel. Vůči takové síle jsou možnosti duchovní svobody jednotlivých muslimů pokud nikoliv přímo nemožné, tedy určitě velice omezené. Je škoda, že takto masově utvářená konformita dává minimální šanci dictu muslimského reformátora Muhammada Iqbála (zemřel 1938) o potřebě skloubit duchovní život islámu s životem doby. Před dávnými lety napsal, že „člověk se může rozvíjet jen v prostředí svobody, neboť duchovní otroctví mu bere veškerou sílu k tvorbě a rozvoji“. Jak revoluční a pro současný islám téměř utopický nárok!
Zdeněk Müller
E la nave va
Třetí říjnovou neděli zavěsil iDnes na svou hlavní stránku rozhovor o aktualitách islámu. Nechme stranou více jako pět stovek reakcí. Bezprostředně po zveřejnění interview se projevil i populární bloger iDnesu. Na tzv. soukromém blogu využil nebo lépe zneužil text rozhovoru. Změnil, jak sám uvedl, „jen dvě slova“ – islám a islamismus přelepil pojmy nacismus a národní socialismus – a autorovo jméno zkomolil při zachování jeho německé podoby.
Zdeněk Müller
Šátkem to začíná a terorem končí?
„Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj.
Zdeněk Müller
Islám na vlně duchovnosti
Když dnes islám tolik zneklidňuje Evropany, není to také proto, že v nich vyvolává špatné svědomí? Pokud jsou k sobě upřímní, měli by si položit otázku, co jsme udělali a děláme my, pokrokoví, vzdělaní, sebevědomí, se svým náboženským dědictvím?
Zdeněk Müller
Viditelné a neviditelné v islámu
Po léta se vede francouzská debata o tom, jak se má či nemá zdejší společnost dívat na své muslimy. Doprovází ji otázka jednou vyřčená, leč povětšinou nevyřčená: Jsou našimi občany nebo nejsou? A jak dalece mohou být našimi občany, když se vnitřně muslim, byť každý jinak a v rozdílné míře, pokládá za součást ještě jiného a mnohdy odlišně zavazujícího společenství náboženství, tradice či kultury islámu? Radikalizace islámu a zmnožování viditelných projevů islámu diskusi na toto téma dále vyhrocuje. Obojí svádí a usnadňuje vidět ve všech muslimech „pátou kolonu“ islamistické invaze či rozmachu nesnášenlivého náboženství.
Zdeněk Müller
Korán a ignorance
Diskuse o islámu na Západě se nese ve znamení zúženého pohledu. Buď se mluví výhradně o sociálním jevu anebo o aktualitách, které činí z islámu zdroj násilí, nevraživosti a náboženské nesnášenlivosti. Mizí tak povědomí o tom, že islám má duchovní dimenzi. K tomu přispívá i ignorance, neznalost tohoto náboženství u bezvěrců, věřících i laxních křesťanů a koneckonců i u samotných muslimů.
Zdeněk Müller
Teorie slučování neslučitelného
Kriminální a hrůzné činy páchané teroristy, odvolávající se na islám, si žádají od muslimů více než jen vysvětlovat a distancovat se. Spolu s představiteli a representanty islámu, imámy a rektory mešit by muslimové měli ve své většině odpovědět důraznějí. Měli by ukázat více a pokročit dále od pouhých stížností na „slučování neslučitelného“.
Zdeněk Müller
Nebát se a nekrást
Svoboda, která připouští zneužívat lidskou slabost a hloupost, není svobodou. Je to jen obyčejné chytráctví. Chytrák je jako žebrák. Spoléhá na druhé. Je otrokem předstírání. Svobodný člověk se nebojí spoléhat na sebe a nekrade.
Zdeněk Müller
Nová irácká válka
Obrázky obletěly svět, aniž by jejich podstatný detail vzbudil valnou pozornost. Fotografie vozidel irácké armády, které ukořistili černooděnci Islámského státu Iráku a Levanty (ISIL). Po vítězství v severoiráckých provinciích Ninive a Saladín s nimi míří do svých základen v Sýrii. Kolem silnice jsou už sotva patrny bariéry z písku na irácko-syrské hranici. Před několik hodinami je odstranily buldozéry pod heslem: „Pryč s hanebnou hranicí“.
Zdeněk Müller
Džihád a antisemitismus
Nepředstavitelné se stalo skutkem. Po všech hrůzách a tragédiích, které Evropa zažila během neklidného 20. století. Dnes na počátku druhého desetiletí 21. století se vracejí stíny minulosti. Znovu umírají na Starém kontinentě muži, ženy a děti jen proto, že tak či onak patří k židovstvu, bezhledu na to, zda se pokládají za židy nebo Židy.
Zdeněk Müller
Vítězství v prohře aneb chvála fyzické meditace
Prohrát a přitom zvítězit? Je to dnes vůbec možné, když vítězení a prohrávání jsou dnes tak popletené. Natolik je prostoupila, pozměnila a smyslu zbavila kultura soutěživosti prosakující do všech sfér současného života. Možná, že na jejich pojmenování budou záhy stačit dětské dohady a fantazírování z dvorku mateřské školky. Dokáže moderní svět jednou promluvit o životě, aniž by v něm spatřoval fotbalový zápas? Než se tak stane, pokusme se najít ve vítězení a prohrávání nějaký jiný přínos než tomu zpravidla bývá.
Zdeněk Müller
Oslava bezvážnosti
Kunderův čtvrtý román psaný francouzsky se objevil na knižním trhu Francie počátkem letošního dubna. Kniha s názvem „Oslava bezvážnosti“, opatřena autorovou kresbou na prodejním obalu, se dostává ke čtenářům v původním znění po své loňské premiéře v italštině.
Zdeněk Müller
Když se praotec Noe bál
Otcové a dědové se kdysi na adresu biblické „potopy světa“ bavili písní Osvobozeného divadla. Praotec Noe se bál, že se mu na jeho záchranné arše „zkřížej rasy“, ale nakonec to dobře dopadlo. Zkrátka se věřilo, že to tak nezůstane, že potopa přestane a že se zas budeme smát.
Zdeněk Müller
Být dědečkem
Ať má dítě nad sebou jakýkoliv strop, vždy se v jeho zorničkách odráží nebe. Já vím, zní to jako fráze, ale dědečkům se to odpouští.
Zdeněk Müller
Jaká je dnešní arabská mládež
Nedávno jsem byl postaven před podobnou otázku. A vzešlo z toho pár poznámek a postřehů, které zde shrnuji.
Zdeněk Müller
Poučení z první světové války
Letos se bude v Evropě opakovaně připomínat stoleté výročí vypuknutí první světové války. Rozpoutala éru barbarství a lidské tuposti, v níž byla zničena velká část všeho pozitivního, s čím evropská civilizace vstoupila do 20. století.
Zdeněk Müller
Poučení z „arabského jara“
Před třemi roky zahájilo Túnisko vlnu protestů v arabském světě. Následovaly ho zprvu Egypt, poté Libye, Jemen, Bahrajn a nakonec Sýrie. Zařadily se do proudu hnutí „arabského jara“. Toto pojmenování se ustálilo jako výraz touhy po důstojném životě a svobodě. Probudila se v arabských národech po dlouhá desetiletí vystavených libovůli a brutalitě autoritativních a zkorupovaných vůdců a jejich režimů.
Zdeněk Müller
Když čert uvízne v detailu
Výbuch v areálu pražského zastupitelství Palestinské samosprávy byl velmi pravděpodobně dílem nešťastné náhody. Leč v samotném případu se odrazily jisté rysy arabsko-muslimské reality.
Zdeněk Müller
Úvaha vánoční
Za pár dnů odzvoní štědrovečení noc konec předvánočnímu očekávání a spustí veselé hodování. Nevím, zda v té noci každý uslyší, jak „hlas zvonů táhne nad závějí“ a jak „všechny struny v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká“, řečeno s Jaroslavem Vrchlickým. Leč jedno vím zcela určitě. Vnímání Vánoce se mění, jako se měníme my a zvyklosti společenství, v nichž žijeme.
Zdeněk Müller
Radosti a strasti lidskoprávní civilizace
Touha mít demokracii už nalezla živnou půdu i mezi muslimy, jak prokázala vlna „arabského jara“. Vzdor tomu nepřestává být islám ze všech kultur mimo okruh západního světa nejdůraznějším odpůrcem západní demokracie a s ní spojené koncepce lidských práv. Neřekl bych, že chce Západ zničit. Má jen jinou představu o lidském údělu. Povinnosti člověka vůči Bohu a víře staví nad individuální lidská práva. Z tohoto úhlu kritizuje západní humanismus a atakuje slabiny lidskoprávního modernismu.
Zdeněk Müller
Noviny dělají novináři
Celosvětová komunikační síť, zkratkou web, nenahrazuje papír. Jen se k němu přidává, jako se televize svého času přidala k rádiu a telefón k telegrafu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x