Poučení z „arabského jara“
Kam to dospělo, je dobře známé. Túnisko zápasí osamoceně za záchranu naděje v demokracii. Tamní parlament po dlouhých sporech a několika politicky motivovaných vraždách dal v minulém týdnu stop snahám vepsat zásady šaríy, božího zákona islámu, do nové ústavy země. Egypt se loni v létě vrátil k vládě generálů. Vyhnali od moci ve volbách vítězné Muslimské bratrstvo a dnes se pokoušejí referendem o nové ústavě přisvojit si právo rozhodovat, jakou opozici povolí. Chaos zmítá Libyi a mění zemi v cvičiště islamobanditů. Sýrie je rozervána občanskou válkou, v níž se ztrácí přehled, kdo je kdo a za co a koho bojuje. Nezdravé výhonky tohoto stavu hrozí zničit soudržnost syrských sousedů, Libanonu a Iráku.
Netřeba se utvrzovat v tom, že naše doba prospívá zvyklosti soudit rychle a důrazně. Nejen v anonymních diskusích na internetu, ale i v projevech ve veřejných sdělovacích prostředcích. Jaképak „arabské jaro“? Iluze se špatným koncem. Na Araby platí, víme pane, jen lety ověřené diktatury. Západní vlády špatně kalkulovaly. Nikdy neměly arabské diktátory opustit a přestat podporovat.
Podlehnout skeptické vševědoucnosti je tak snadné! Leč uplynulé tři roky si zaslouží více než jen mávnutí ruky a pohrdlivé „dalo se to čekat“. I když to zajisté nevyvolá nijak masový souhlas, patří se připomenout alespoň tři nové skutečnosti z uplynulého tříletí.
Arabský svět se mění. To zaprvé. Bouřlivě, pomalu, místy s přešlapování, ovšem natrvalo. Nese s sebou samozřejmě závaží v podobě civilizačně kulturních komplexů a předsudků, hrdost nomádů a přizpůsobivost usedlíků, dobré i špatné rysy mentality. Leč to vše dokáže jen částečně zbrzdit a zauzlit podstatnou stránku probíhající proměny, totiž její nevratnost.
Stávající mocenské síly na vrcholu se střetávají s jedinou opozicí, kterou nedokázaly zlikvidovat. Tou je politický islám, Muslimské bratrstvo. Vzdorují o to lépe, čím více se ona tak řečená „opozice“ ukazuje jako neschopná vládnout, řídit společnost v moderních podmínkách a v horším případě je neochotná zřeknout se „spravedlnosti“ prosazované pokud nikoliv přímo vražděním odpůrců, tak alespoň omezováním individuální svobody a dohledem nad ní.
Nic nebude jako bylo dříve. Touha po důstojném lidském životě se nemůže vytratit, i když to vypadá jako by byla nyní z arabského světa zase vymazána. I egyptským důstojníkům dochází, že s oživováním starého systému je konec. Rovněž syrský režim, i když dosáhne „vítězství“, sotva přežije válku, kterou rozpoutal proti části svého obyvatelstva.
Druhé poučení se týká Západu. Padla iluze o jeho možnostech a schopnosti ovlivňovat běh světových událostí do všech důsledků. Mubáraka v Egyptě neopustili Američané. Zradili ho jeho vlastní důstojníci, kterým došlo, že věci už nepůjdou postaru. Nechme stranou spekulace, že jim agenti z Pentagonu něco našeptali. Američané s Evropany usnadnili pád Kaddáfího. Sotva však mohli poskytnout Libyi prostředky k tomu, aby vítězové dokázali dostat pod kontrolu to, co následovalo. Západ si patrně počínal špatně v případě krize v Sýrii. Měl však opravdu možnost něco podniknout k záchraně této drobící se zemi? Jako o kořist se o ni dravě a barbarsky začali bít islámští tmáři a gansteři, cynicky manipulující s bídou, nespokojeností a následně i válkou vyvolaným utrpením obyčejných Syřanů.
Osud arabského světa je v moci jen a pouze samotných Arabů. Oni si musejí udělat pořádek ve vlastním domě. Leč momentálně se nechávají uvěznit do náboženské války, která nemá daleko vzít si vzor z náboženských válek v Evropě v 16. a 17. století. Tato válka, stavící proti sobě zastánce sunnitského islámu a vyznavače islámu šíitského, je třetím poučením. Vychází z mocenských ambicí Saúdské Arábie jako centra ortodoxní sunny a Íránu jako hlavního patrona dizidentské šíy.
Rozpad starého systému oživil prastaré předsudky a emoce. Něco podobného jsme viděli v nacionalisticko-náboženské formě na Balkáně a v bývalém sovětském Rusku po zaniku východního bloku a sovětského impéria. Hlavní příčina tohoto stavu je ovšem jiná. Chybí schopné a dostatečně vlivné politické síly domácí, které by dokázaly formulovat, hájit a do života uvádět principy společensko-politické reformy a občanské tolerance. Platí-li první poučení, že změna v arabském světě je nezvratná, je zrod takových sil jen otázkou času. Leč odhadovat, kdy k tomu nakonec dojde, si už neodvažuji.
Zdeněk Müller
E la nave va
Třetí říjnovou neděli zavěsil iDnes na svou hlavní stránku rozhovor o aktualitách islámu. Nechme stranou více jako pět stovek reakcí. Bezprostředně po zveřejnění interview se projevil i populární bloger iDnesu. Na tzv. soukromém blogu využil nebo lépe zneužil text rozhovoru. Změnil, jak sám uvedl, „jen dvě slova“ – islám a islamismus přelepil pojmy nacismus a národní socialismus – a autorovo jméno zkomolil při zachování jeho německé podoby.
Zdeněk Müller
Šátkem to začíná a terorem končí?
„Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj.
Zdeněk Müller
Islám na vlně duchovnosti
Když dnes islám tolik zneklidňuje Evropany, není to také proto, že v nich vyvolává špatné svědomí? Pokud jsou k sobě upřímní, měli by si položit otázku, co jsme udělali a děláme my, pokrokoví, vzdělaní, sebevědomí, se svým náboženským dědictvím?
Zdeněk Müller
Viditelné a neviditelné v islámu
Po léta se vede francouzská debata o tom, jak se má či nemá zdejší společnost dívat na své muslimy. Doprovází ji otázka jednou vyřčená, leč povětšinou nevyřčená: Jsou našimi občany nebo nejsou? A jak dalece mohou být našimi občany, když se vnitřně muslim, byť každý jinak a v rozdílné míře, pokládá za součást ještě jiného a mnohdy odlišně zavazujícího společenství náboženství, tradice či kultury islámu? Radikalizace islámu a zmnožování viditelných projevů islámu diskusi na toto téma dále vyhrocuje. Obojí svádí a usnadňuje vidět ve všech muslimech „pátou kolonu“ islamistické invaze či rozmachu nesnášenlivého náboženství.
Zdeněk Müller
Korán a ignorance
Diskuse o islámu na Západě se nese ve znamení zúženého pohledu. Buď se mluví výhradně o sociálním jevu anebo o aktualitách, které činí z islámu zdroj násilí, nevraživosti a náboženské nesnášenlivosti. Mizí tak povědomí o tom, že islám má duchovní dimenzi. K tomu přispívá i ignorance, neznalost tohoto náboženství u bezvěrců, věřících i laxních křesťanů a koneckonců i u samotných muslimů.
Zdeněk Müller
Muslimové v zajetí protimluvů
Od „arabského jara“ roku 2011 vysílá muslimský svět zbytku planety řadu protichůdných signálů. Jdou od velmi současných projevů modernismu k výrazným archaismům, které přežívají v náboženství nebo se ho znovu zmocňují.
Zdeněk Müller
Teorie slučování neslučitelného
Kriminální a hrůzné činy páchané teroristy, odvolávající se na islám, si žádají od muslimů více než jen vysvětlovat a distancovat se. Spolu s představiteli a representanty islámu, imámy a rektory mešit by muslimové měli ve své většině odpovědět důraznějí. Měli by ukázat více a pokročit dále od pouhých stížností na „slučování neslučitelného“.
Zdeněk Müller
Nebát se a nekrást
Svoboda, která připouští zneužívat lidskou slabost a hloupost, není svobodou. Je to jen obyčejné chytráctví. Chytrák je jako žebrák. Spoléhá na druhé. Je otrokem předstírání. Svobodný člověk se nebojí spoléhat na sebe a nekrade.
Zdeněk Müller
Nová irácká válka
Obrázky obletěly svět, aniž by jejich podstatný detail vzbudil valnou pozornost. Fotografie vozidel irácké armády, které ukořistili černooděnci Islámského státu Iráku a Levanty (ISIL). Po vítězství v severoiráckých provinciích Ninive a Saladín s nimi míří do svých základen v Sýrii. Kolem silnice jsou už sotva patrny bariéry z písku na irácko-syrské hranici. Před několik hodinami je odstranily buldozéry pod heslem: „Pryč s hanebnou hranicí“.
Zdeněk Müller
Džihád a antisemitismus
Nepředstavitelné se stalo skutkem. Po všech hrůzách a tragédiích, které Evropa zažila během neklidného 20. století. Dnes na počátku druhého desetiletí 21. století se vracejí stíny minulosti. Znovu umírají na Starém kontinentě muži, ženy a děti jen proto, že tak či onak patří k židovstvu, bezhledu na to, zda se pokládají za židy nebo Židy.
Zdeněk Müller
Vítězství v prohře aneb chvála fyzické meditace
Prohrát a přitom zvítězit? Je to dnes vůbec možné, když vítězení a prohrávání jsou dnes tak popletené. Natolik je prostoupila, pozměnila a smyslu zbavila kultura soutěživosti prosakující do všech sfér současného života. Možná, že na jejich pojmenování budou záhy stačit dětské dohady a fantazírování z dvorku mateřské školky. Dokáže moderní svět jednou promluvit o životě, aniž by v něm spatřoval fotbalový zápas? Než se tak stane, pokusme se najít ve vítězení a prohrávání nějaký jiný přínos než tomu zpravidla bývá.
Zdeněk Müller
Oslava bezvážnosti
Kunderův čtvrtý román psaný francouzsky se objevil na knižním trhu Francie počátkem letošního dubna. Kniha s názvem „Oslava bezvážnosti“, opatřena autorovou kresbou na prodejním obalu, se dostává ke čtenářům v původním znění po své loňské premiéře v italštině.
Zdeněk Müller
Když se praotec Noe bál
Otcové a dědové se kdysi na adresu biblické „potopy světa“ bavili písní Osvobozeného divadla. Praotec Noe se bál, že se mu na jeho záchranné arše „zkřížej rasy“, ale nakonec to dobře dopadlo. Zkrátka se věřilo, že to tak nezůstane, že potopa přestane a že se zas budeme smát.
Zdeněk Müller
Být dědečkem
Ať má dítě nad sebou jakýkoliv strop, vždy se v jeho zorničkách odráží nebe. Já vím, zní to jako fráze, ale dědečkům se to odpouští.
Zdeněk Müller
Jaká je dnešní arabská mládež
Nedávno jsem byl postaven před podobnou otázku. A vzešlo z toho pár poznámek a postřehů, které zde shrnuji.
Zdeněk Müller
Poučení z první světové války
Letos se bude v Evropě opakovaně připomínat stoleté výročí vypuknutí první světové války. Rozpoutala éru barbarství a lidské tuposti, v níž byla zničena velká část všeho pozitivního, s čím evropská civilizace vstoupila do 20. století.
Zdeněk Müller
Když čert uvízne v detailu
Výbuch v areálu pražského zastupitelství Palestinské samosprávy byl velmi pravděpodobně dílem nešťastné náhody. Leč v samotném případu se odrazily jisté rysy arabsko-muslimské reality.
Zdeněk Müller
Úvaha vánoční
Za pár dnů odzvoní štědrovečení noc konec předvánočnímu očekávání a spustí veselé hodování. Nevím, zda v té noci každý uslyší, jak „hlas zvonů táhne nad závějí“ a jak „všechny struny v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká“, řečeno s Jaroslavem Vrchlickým. Leč jedno vím zcela určitě. Vnímání Vánoce se mění, jako se měníme my a zvyklosti společenství, v nichž žijeme.
Zdeněk Müller
Radosti a strasti lidskoprávní civilizace
Touha mít demokracii už nalezla živnou půdu i mezi muslimy, jak prokázala vlna „arabského jara“. Vzdor tomu nepřestává být islám ze všech kultur mimo okruh západního světa nejdůraznějším odpůrcem západní demokracie a s ní spojené koncepce lidských práv. Neřekl bych, že chce Západ zničit. Má jen jinou představu o lidském údělu. Povinnosti člověka vůči Bohu a víře staví nad individuální lidská práva. Z tohoto úhlu kritizuje západní humanismus a atakuje slabiny lidskoprávního modernismu.
Zdeněk Müller
Noviny dělají novináři
Celosvětová komunikační síť, zkratkou web, nenahrazuje papír. Jen se k němu přidává, jako se televize svého času přidala k rádiu a telefón k telegrafu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x