Poučení z „arabského jara“

16. 01. 2014 14:35:53
Před třemi roky zahájilo Túnisko vlnu protestů v arabském světě. Následovaly ho zprvu Egypt, poté Libye, Jemen, Bahrajn a nakonec Sýrie. Zařadily se do proudu hnutí „arabského jara“. Toto pojmenování se ustálilo jako výraz touhy po důstojném životě a svobodě. Probudila se v arabských národech po dlouhá desetiletí vystavených libovůli a brutalitě autoritativních a zkorupovaných vůdců a jejich režimů.

Kam to dospělo, je dobře známé. Túnisko zápasí osamoceně za záchranu naděje v demokracii. Tamní parlament po dlouhých sporech a několika politicky motivovaných vraždách dal v minulém týdnu stop snahám vepsat zásady šaríy, božího zákona islámu, do nové ústavy země. Egypt se loni v létě vrátil k vládě generálů. Vyhnali od moci ve volbách vítězné Muslimské bratrstvo a dnes se pokoušejí referendem o nové ústavě přisvojit si právo rozhodovat, jakou opozici povolí. Chaos zmítá Libyi a mění zemi v cvičiště islamobanditů. Sýrie je rozervána občanskou válkou, v níž se ztrácí přehled, kdo je kdo a za co a koho bojuje. Nezdravé výhonky tohoto stavu hrozí zničit soudržnost syrských sousedů, Libanonu a Iráku.

Netřeba se utvrzovat v tom, že naše doba prospívá zvyklosti soudit rychle a důrazně. Nejen v anonymních diskusích na internetu, ale i v projevech ve veřejných sdělovacích prostředcích. Jaképak „arabské jaro“? Iluze se špatným koncem. Na Araby platí, víme pane, jen lety ověřené diktatury. Západní vlády špatně kalkulovaly. Nikdy neměly arabské diktátory opustit a přestat podporovat.

Podlehnout skeptické vševědoucnosti je tak snadné! Leč uplynulé tři roky si zaslouží více než jen mávnutí ruky a pohrdlivé „dalo se to čekat“. I když to zajisté nevyvolá nijak masový souhlas, patří se připomenout alespoň tři nové skutečnosti z uplynulého tříletí.

Arabský svět se mění. To zaprvé. Bouřlivě, pomalu, místy s přešlapování, ovšem natrvalo. Nese s sebou samozřejmě závaží v podobě civilizačně kulturních komplexů a předsudků, hrdost nomádů a přizpůsobivost usedlíků, dobré i špatné rysy mentality. Leč to vše dokáže jen částečně zbrzdit a zauzlit podstatnou stránku probíhající proměny, totiž její nevratnost.

Stávající mocenské síly na vrcholu se střetávají s jedinou opozicí, kterou nedokázaly zlikvidovat. Tou je politický islám, Muslimské bratrstvo. Vzdorují o to lépe, čím více se ona tak řečená „opozice“ ukazuje jako neschopná vládnout, řídit společnost v moderních podmínkách a v horším případě je neochotná zřeknout se „spravedlnosti“ prosazované pokud nikoliv přímo vražděním odpůrců, tak alespoň omezováním individuální svobody a dohledem nad ní.

Nic nebude jako bylo dříve. Touha po důstojném lidském životě se nemůže vytratit, i když to vypadá jako by byla nyní z arabského světa zase vymazána. I egyptským důstojníkům dochází, že s oživováním starého systému je konec. Rovněž syrský režim, i když dosáhne „vítězství“, sotva přežije válku, kterou rozpoutal proti části svého obyvatelstva.

Druhé poučení se týká Západu. Padla iluze o jeho možnostech a schopnosti ovlivňovat běh světových událostí do všech důsledků. Mubáraka v Egyptě neopustili Američané. Zradili ho jeho vlastní důstojníci, kterým došlo, že věci už nepůjdou postaru. Nechme stranou spekulace, že jim agenti z Pentagonu něco našeptali. Američané s Evropany usnadnili pád Kaddáfího. Sotva však mohli poskytnout Libyi prostředky k tomu, aby vítězové dokázali dostat pod kontrolu to, co následovalo. Západ si patrně počínal špatně v případě krize v Sýrii. Měl však opravdu možnost něco podniknout k záchraně této drobící se zemi? Jako o kořist se o ni dravě a barbarsky začali bít islámští tmáři a gansteři, cynicky manipulující s bídou, nespokojeností a následně i válkou vyvolaným utrpením obyčejných Syřanů.

Osud arabského světa je v moci jen a pouze samotných Arabů. Oni si musejí udělat pořádek ve vlastním domě. Leč momentálně se nechávají uvěznit do náboženské války, která nemá daleko vzít si vzor z náboženských válek v Evropě v 16. a 17. století. Tato válka, stavící proti sobě zastánce sunnitského islámu a vyznavače islámu šíitského, je třetím poučením. Vychází z mocenských ambicí Saúdské Arábie jako centra ortodoxní sunny a Íránu jako hlavního patrona dizidentské šíy.

Rozpad starého systému oživil prastaré předsudky a emoce. Něco podobného jsme viděli v nacionalisticko-náboženské formě na Balkáně a v bývalém sovětském Rusku po zaniku východního bloku a sovětského impéria. Hlavní příčina tohoto stavu je ovšem jiná. Chybí schopné a dostatečně vlivné politické síly domácí, které by dokázaly formulovat, hájit a do života uvádět principy společensko-politické reformy a občanské tolerance. Platí-li první poučení, že změna v arabském světě je nezvratná, je zrod takových sil jen otázkou času. Leč odhadovat, kdy k tomu nakonec dojde, si už neodvažuji.

Autor: Zdeněk Müller | čtvrtek 16.1.2014 14:35 | karma článku: 36.83 | přečteno: 5793x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.22 | Přečteno: 607 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 303 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 263 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2517
Filosof, historik, arabista, publicista a pozorovatel současného světa, na který zírá většinou z Paříže, kde žije.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...