Úvaha vánoční
Od rozhodně náboženského obsahu přes světskou poetizaci až modernímu zkonzumění prošel u nás proces proměny Vánoc i krátkou ideologizační fází. V letech padesátých se zastánci krajní podoby komunismu pokusili české vánoce vymazat z kalendáře a změnit je po sovětském vzoru v „radostné novoroční svátky dětí za účasti Dědy Mráze“.
Mám z té doby osobní vzpomínku. Na vánoční besídce pro děti v úřadu, kde pracoval otec, pronesl jeden pán větu, která se posléze stala v naší rodině pověstnou: „Nyní přijde Mikuláš, toho času Děda Mráz“. V pozadí sentence, znějící na danou dobu riskantně ironicky, byla zcela jistě stranická směrnice z 1.12.1953. Určovala, jak „organizovat Dědu Mráze“. Dovolím si text vnitrostranického dokumentu citovat. Je vzorovou ukázkou, jak ideologická servilita vytváří svérázný jazyk, který zastírá, předstírá a konstruhuje tragikomický nesmysl.
„Ve dnech 15.-31. prosince 1953 budou ve všech místech naší vlasti uspořádány Radostné novoroční svátky dětí za účasti Dědy Mráze. Letošní akce je rozdělena na československého Dědu Mráze a sovětského Dědu Mráze z toho důvodu, že byly velké nejasnosti a děti se loni často ptaly Dědy Mráze rusky a ten jim nedokázal rusky odpovědět. Dětem bylo také často divné, jak je možné, že se Děda Mráz, který jede z Kamčatky do Československa, vyskytuje na mnoha místech najednou. Proto přijede letos do ČSR sovětský Děda Mráz, který navštíví v ČSR několik měst a jelikož nemůže navštívit všechna místa, bude správné, aby nadílky, estrády, atd. prováděl ve všech ostatních místech československý Děda Mráz. Celá akce je rozdělena na dvě části:
- Putování sovětského Dědy Mráze ze Sovětského svazu k našim dětem.
- Nadílka československého Dědy Mráze našim dětem.
Sovětský Děda Mráz bude představitelem hojnosti a štědrosti a bude symbolicky vyjadřovat bratrskou a nezištnou pomoc Sovětského svazu našemu lidu. Bude mluvit pouze rusky a jeho oblečení bude odpovídat sovětskému pojetí Dědy Mráze. Představitel sovětského Dědy Mráze bude zajištěn centrálně. Československý Děda Mráz bude postavy ryze národní (ladovský typ), bude mluvit pouze česky a ve svém uvítacím proslovu vyjádří vděčnost a lásku Sovětskému svazu a předá pozdravy našich dětí dětem sovětským“.
Bylo by dosti laciné vysmát se právě přečtenému, anebo se nad ním jen rozhořčit ve smyslu primárního antikomunismu. Stranou ponechme časové souvislosti dokumentu. Spokojme se jen se zmínkou, že nese stopu krátkodobého uvolnění tuhého režimu po Stalinově smrti v březnu 1953. V Sovětském svazu byli masově propouštěni z gulagů političtí vězni a u sovětských satelitů se začalo opatrně hovořit o národních cestách k socialismu. Takže napříště už nikoliv výhradně jen sovětský Děda Mráz, ale i ten československý v kabátu z obrázků mistra Lady.
Textu, který patří do naší novodobé historie, věnujme dnes pohled z jiného úhlu. Jistě se jedná o odstrašující příklad překrucování vlastní národní tradice a roubování na její pachýl tradice jiné. Leč uniknout pozornosti by nemělo ani jeho nadčasové poučení. Čtu ho jako apel ke kritickému nahlížení všech efemérních a módních proměn. Nejen těch vnucovaných a vynucovaných konformitou doby.
Když už není zdaleka tak akutní jako kdysi ohýbat kvůli pouhému přežití hřbet, mizí snad i důvod stydět se zachovat alespoň o Vánocích na chvilku věrnost čemusi, co je větší než Já každého z nás. Individuální věrnost sobě mohu projevovat po celý ostatní rok. Nyní o Vánocích jde především o věrnost tradici mého vlastního rodinného prostředí a všem jeho dohlédnutelným spolutvůrcům a předkům. Není to přece tak těžké břemeno a nezvládnutelný závazek.
Ať tedy „staré písně v duši znějí a s nimi jdou sny jesliček“ a náš „duch zas tone v blaha moři a vzdech srdce táhne hluboce“. Ať zvony znějí, světla hoří a v srdcích struny zvučně se chvějí, když čirá radost se jich dotýká.
Zdeněk Müller
E la nave va
Třetí říjnovou neděli zavěsil iDnes na svou hlavní stránku rozhovor o aktualitách islámu. Nechme stranou více jako pět stovek reakcí. Bezprostředně po zveřejnění interview se projevil i populární bloger iDnesu. Na tzv. soukromém blogu využil nebo lépe zneužil text rozhovoru. Změnil, jak sám uvedl, „jen dvě slova“ – islám a islamismus přelepil pojmy nacismus a národní socialismus – a autorovo jméno zkomolil při zachování jeho německé podoby.
Zdeněk Müller
Šátkem to začíná a terorem končí?
„Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj.
Zdeněk Müller
Islám na vlně duchovnosti
Když dnes islám tolik zneklidňuje Evropany, není to také proto, že v nich vyvolává špatné svědomí? Pokud jsou k sobě upřímní, měli by si položit otázku, co jsme udělali a děláme my, pokrokoví, vzdělaní, sebevědomí, se svým náboženským dědictvím?
Zdeněk Müller
Viditelné a neviditelné v islámu
Po léta se vede francouzská debata o tom, jak se má či nemá zdejší společnost dívat na své muslimy. Doprovází ji otázka jednou vyřčená, leč povětšinou nevyřčená: Jsou našimi občany nebo nejsou? A jak dalece mohou být našimi občany, když se vnitřně muslim, byť každý jinak a v rozdílné míře, pokládá za součást ještě jiného a mnohdy odlišně zavazujícího společenství náboženství, tradice či kultury islámu? Radikalizace islámu a zmnožování viditelných projevů islámu diskusi na toto téma dále vyhrocuje. Obojí svádí a usnadňuje vidět ve všech muslimech „pátou kolonu“ islamistické invaze či rozmachu nesnášenlivého náboženství.
Zdeněk Müller
Korán a ignorance
Diskuse o islámu na Západě se nese ve znamení zúženého pohledu. Buď se mluví výhradně o sociálním jevu anebo o aktualitách, které činí z islámu zdroj násilí, nevraživosti a náboženské nesnášenlivosti. Mizí tak povědomí o tom, že islám má duchovní dimenzi. K tomu přispívá i ignorance, neznalost tohoto náboženství u bezvěrců, věřících i laxních křesťanů a koneckonců i u samotných muslimů.
Zdeněk Müller
Muslimové v zajetí protimluvů
Od „arabského jara“ roku 2011 vysílá muslimský svět zbytku planety řadu protichůdných signálů. Jdou od velmi současných projevů modernismu k výrazným archaismům, které přežívají v náboženství nebo se ho znovu zmocňují.
Zdeněk Müller
Teorie slučování neslučitelného
Kriminální a hrůzné činy páchané teroristy, odvolávající se na islám, si žádají od muslimů více než jen vysvětlovat a distancovat se. Spolu s představiteli a representanty islámu, imámy a rektory mešit by muslimové měli ve své většině odpovědět důraznějí. Měli by ukázat více a pokročit dále od pouhých stížností na „slučování neslučitelného“.
Zdeněk Müller
Nebát se a nekrást
Svoboda, která připouští zneužívat lidskou slabost a hloupost, není svobodou. Je to jen obyčejné chytráctví. Chytrák je jako žebrák. Spoléhá na druhé. Je otrokem předstírání. Svobodný člověk se nebojí spoléhat na sebe a nekrade.
Zdeněk Müller
Nová irácká válka
Obrázky obletěly svět, aniž by jejich podstatný detail vzbudil valnou pozornost. Fotografie vozidel irácké armády, které ukořistili černooděnci Islámského státu Iráku a Levanty (ISIL). Po vítězství v severoiráckých provinciích Ninive a Saladín s nimi míří do svých základen v Sýrii. Kolem silnice jsou už sotva patrny bariéry z písku na irácko-syrské hranici. Před několik hodinami je odstranily buldozéry pod heslem: „Pryč s hanebnou hranicí“.
Zdeněk Müller
Džihád a antisemitismus
Nepředstavitelné se stalo skutkem. Po všech hrůzách a tragédiích, které Evropa zažila během neklidného 20. století. Dnes na počátku druhého desetiletí 21. století se vracejí stíny minulosti. Znovu umírají na Starém kontinentě muži, ženy a děti jen proto, že tak či onak patří k židovstvu, bezhledu na to, zda se pokládají za židy nebo Židy.
Zdeněk Müller
Vítězství v prohře aneb chvála fyzické meditace
Prohrát a přitom zvítězit? Je to dnes vůbec možné, když vítězení a prohrávání jsou dnes tak popletené. Natolik je prostoupila, pozměnila a smyslu zbavila kultura soutěživosti prosakující do všech sfér současného života. Možná, že na jejich pojmenování budou záhy stačit dětské dohady a fantazírování z dvorku mateřské školky. Dokáže moderní svět jednou promluvit o životě, aniž by v něm spatřoval fotbalový zápas? Než se tak stane, pokusme se najít ve vítězení a prohrávání nějaký jiný přínos než tomu zpravidla bývá.
Zdeněk Müller
Oslava bezvážnosti
Kunderův čtvrtý román psaný francouzsky se objevil na knižním trhu Francie počátkem letošního dubna. Kniha s názvem „Oslava bezvážnosti“, opatřena autorovou kresbou na prodejním obalu, se dostává ke čtenářům v původním znění po své loňské premiéře v italštině.
Zdeněk Müller
Když se praotec Noe bál
Otcové a dědové se kdysi na adresu biblické „potopy světa“ bavili písní Osvobozeného divadla. Praotec Noe se bál, že se mu na jeho záchranné arše „zkřížej rasy“, ale nakonec to dobře dopadlo. Zkrátka se věřilo, že to tak nezůstane, že potopa přestane a že se zas budeme smát.
Zdeněk Müller
Být dědečkem
Ať má dítě nad sebou jakýkoliv strop, vždy se v jeho zorničkách odráží nebe. Já vím, zní to jako fráze, ale dědečkům se to odpouští.
Zdeněk Müller
Jaká je dnešní arabská mládež
Nedávno jsem byl postaven před podobnou otázku. A vzešlo z toho pár poznámek a postřehů, které zde shrnuji.
Zdeněk Müller
Poučení z první světové války
Letos se bude v Evropě opakovaně připomínat stoleté výročí vypuknutí první světové války. Rozpoutala éru barbarství a lidské tuposti, v níž byla zničena velká část všeho pozitivního, s čím evropská civilizace vstoupila do 20. století.
Zdeněk Müller
Poučení z „arabského jara“
Před třemi roky zahájilo Túnisko vlnu protestů v arabském světě. Následovaly ho zprvu Egypt, poté Libye, Jemen, Bahrajn a nakonec Sýrie. Zařadily se do proudu hnutí „arabského jara“. Toto pojmenování se ustálilo jako výraz touhy po důstojném životě a svobodě. Probudila se v arabských národech po dlouhá desetiletí vystavených libovůli a brutalitě autoritativních a zkorupovaných vůdců a jejich režimů.
Zdeněk Müller
Když čert uvízne v detailu
Výbuch v areálu pražského zastupitelství Palestinské samosprávy byl velmi pravděpodobně dílem nešťastné náhody. Leč v samotném případu se odrazily jisté rysy arabsko-muslimské reality.
Zdeněk Müller
Radosti a strasti lidskoprávní civilizace
Touha mít demokracii už nalezla živnou půdu i mezi muslimy, jak prokázala vlna „arabského jara“. Vzdor tomu nepřestává být islám ze všech kultur mimo okruh západního světa nejdůraznějším odpůrcem západní demokracie a s ní spojené koncepce lidských práv. Neřekl bych, že chce Západ zničit. Má jen jinou představu o lidském údělu. Povinnosti člověka vůči Bohu a víře staví nad individuální lidská práva. Z tohoto úhlu kritizuje západní humanismus a atakuje slabiny lidskoprávního modernismu.
Zdeněk Müller
Noviny dělají novináři
Celosvětová komunikační síť, zkratkou web, nenahrazuje papír. Jen se k němu přidává, jako se televize svého času přidala k rádiu a telefón k telegrafu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x