Kdykoliv se náboženská víra nechá strhnout k sebeobdivu, kdykoliv si začne nárokovat právo diktovat celospolečenskou morálku, kdykoliv příliš zpychne a chce určovat běh veřejných záležitostí a dělat politiku, riskuje nejprve katastrofy a pak nevyhnutelné prohry. Každá víra, každé náboženství jsou vystaveny takovým pokušením. Je ovšem také pravda, že čím je náboženství starší, tím je moudřejší a snáze se snoubí s rozumem.
Už asi tušíte, kam mířím. Islám je mladé náboženství. Navíc toto náboženství nemuselo nijak dlouho bojovat o místo na slunci a nebylo vystaveno velkým příkořím, než dosáhlo uznání. Zakrátko se mohlo těšit ze závratných úspěchů v arabském prostředí a dokonce bez velkých překážek expandovalo. Nebýt Byzance určitě by zaplavilo větší část Evropy než se v první fázi islámského rozmachu stalo.
Přemýšlím o těchto skutečnostech pokaždé, když vidím mladé náboženské horlivce. Muslimské, především, i když sektáři evangelisté nejsou o mnoho odlišní. Nezajímá je jejich víra v celé své mnohostrannosti a historické perspektivě. Cítí se být obnoviteli a možná i tvůrci lepších zítřků. Bojují a nepřemýšlejí. A tak se jim nezřídka stává, že vůči okolí si nárokují jen práva, aniž by byli ochotni připustit vlastní povinnosti vůči ostatním a závazky před názorovou rozmanitostí celku. Naopak vůči své víře jsou zcela servilní a jakákoliv individuální práva si v jejím rámci nárokovat neodvažují.
Zpěvačka Diam´s, současný idol jisté části francouzské mládež, se rozhodla nosit islámský závoj. Prochází se v něm po ulicích, chodím s ním nakupovat. Dá se předpokládat, že takto dává na odiv své muslimské vyznání. Závoj je viditelný náboženský symbol, skrze nějž se víra dostává ze soukromí na veřejnost. Stejně jako židovská jarmulka na hlavě, kříž na krku nebo krucifix na kněžské sutaně. Rozumem vzato, takto to funguje a nelze s tím nic dělat, než to přijmout. Nikoliv ovšem u mladé muslimské konvertitky. Když se její tvář pod závojem ocitla na titulní straně jednoho týdeníku, který tím uvedl sérii článků o francouzském islámu, reagovala Diam´s soudní žalobou. Zveřejnění její fotografie v závoji je prý nepřípustným zásahem do jejího soukromí. Z náboženského symbolu, kterým se dává navenek najevo příslušnost k víře, se najednou stává věc soukromí.
Zmatení pojmů v pohledu víry, která neznamená víc než pověru zavazující ženu nosit závoj? Anebo rafinovaný způsob, jak chytat za slovo nedokonalý pozemský svět s jeho lidskými zákony a testovat ho provokacemi? Možná prostě jen příkaz módy stavět se skrze islám do role rebela a psance, kterého okolní společnost nechápe a činí mu to nejhorší. O to údernější a „pravdivější“ mohou být pak texty Diam´s. Jaké? Samozřejmě s nářky nad ústrky, bídou a nespravedlností. Lehce se do nich mixuje populární koktejl křiku proti rasismu, „islamofobii“ a „antimuslimství“. Ztratit rozum ve víře se dá nejen z naivity či fanatismu. Někdy k tomu stačí nevinná tvářička populární zpěvačky.
