Dávej druhému to nejlepší, co máš!

19. 09. 2007 8:14:19
V Literárním archivu Památníku národního písemnictví se nachází rukopis pamětí pozoruhodného člověka a spisovatele. Do Čech přišel z dalekého Kavkazu a stal se naším spoluobčanem. Události, setkání, úvahy, jak zní podtitul dotyčných memoárů, představují práci zcela výjimečnou a v českém prostředí naprosto ojedinělou. Zachycují 20. století, jehož důsledky dosud žijeme, očima originálního pozorovatele. V jeho nitru se spojily prožitky odlišných kultur s vírou v obohacující a nikoliv ničivé důsledky civilizačních setkání. Jméno autora dnes většině nic neřekne. Konstantin Čcheidze. Dnešní 110.výročí jeho narození je příležitostí na něj vzpomenout.

Konstantin Čcheidze, rodák z Kabardy na severním Kavkazu, syn gruzínského knížete a Rusky, přišel do nového Československa počátkem 20.let. Odešel do emigrace po neúspěšných bojích s bolševiky, jichž se účastnil jako důstojník Kavkazského jezdeckého pluku. V Praze vystudoval Ruskou právnickou fakultu, protektorovanou Univerzitou Karlovou v letech 1922-1929. Působili na ní bývalí profesoři a učitelé prestižních ruských univerzit z doby před bolševickou revolucí. Ve 30.letech zaujal jako literát pevné místo v českém kulturním světě. Napsal čtyři romány, z nichž tři vyšly knižně a měly dobrý ohlas. Už jeho první kniha Země Prometheova z roku 1932 zaujala jako výpověď o lidech a krajích prakticky neznámých. Čcheidzeho vyprávění a meditace věnované Kavkazu jako muzeu světových dějin a jednomu z kavkazských etnik Kabardincům, neztratilo pro pozorného čtenáře dodnes kouzlo.

S Konstantinem Čcheidzem jsem se osobně poznal ještě jako malý kluk někdy v roce 1955, kdy se vrátil ze sovětského Gulagu. Dostal se tam v roce 1945, když bezprostředně po příchodu Rudé armády do Prahy zahájily speciální oddíly sovětské kontrarozvědky SMĚRŠ (Smjerť špionam) hon na bývalé ruské emigranty. Přestože byl Čcheidze československým občanem, sovětští rozvědčíci ho už počátkem června 1945 zatkli a krátce poté odvezli do Sovětského svazu. V říjnu 1945 byl odsouzen k desetiletému pobytu v nápravně pracovním táboře. Za vinu mu kladli, že se ve 20.letech angažoval v tzv. euroasijském hnutí a publikoval v emigrantských periodikách. Později říkával, že mu život zachránila smrt Stalina a že by jinak Prahu už nikdy nespatřil.

Seznámil mě se Solženicynem, když přinesl časopis Novyj mir s novelou Jeden den Ivana Denisoviče. Přivedl mě k četbě Dostojevského, zejména Bratrů Kramazových a Běsů. Naučil mě chápat Jacka Londona jinak než jen jako dobrodruha a levičáka. V 60.letech začal psát pohádky a příběhy pro děti z kavkazského a středoasijského prostředí a pak vydal na Slovensku novelu Nevěsta hor, s podtitulem legenda z Kavkazu. V roce 1967 získal stipendium Českého literárního fondu na sepsání paměti. Práci dokončil na sklonku roku 1970. Nastupující normalizační éra vydání tohoto díla ovšem zabránila. Je to strhující čtení, které jsem díky autorově shovívavosti, mohl ještě v rukopisu osobně poznat.

Konstatin Čcheidze byl lidsky velice vzácnou osobností, šlechetný, slušný a nesobecký. Krédo osvojené v horách na rozhraní Evropy a Asie, „dávej druhému to nejlepší, co máš!“, ho předurčilo k nesnadnému životu. Kumulují se v něm velké tragédie 20.století. Ale Čcheidze k nim přistupoval s vnitřní silou a pozoruhodnou pokorou. Měl všechny důvody bolševiky, komunisty a sovětský režim nenávidět, ale bylo zřejmě pod jeho úroveň nechat se vláčet pocity prvoplánové nenávisti. Nechyběla mu jakási orientální vášnivost, ale zároveň to byl člověk kultivovaný a ohleduplný. Jak žil, tak i skončil. Statečně, důstojně a čestně. Finis coronat opus. Sáhl si na život vlastní rukou v roce 1974 (bylo mu tehdy 77 let), když cítil, že ztrácí síly, když jeho práce byly znovu odmítané a zaměstnavatel s ním zrušil překladatelskou smlouvu, jež ho živila. Nesnesl zřejmě představu, že by zůstal, nemohoucí, někomu na obtíž. Nedožil lepších časů a leží v české půdě na hřbitově v Roudnici nad Labem.

Čcheidzeho lidský a intelektuální osud staví dodnes drtivé otázky: Kam vedla ve 20.století lidská slušnost?, Kam dospěl člověk, vytržený násilně z vlastního prostředí, jenž se zprvu přirozeně bránil, ale pak uznal, že svět míří jinam? Integroval se navzdory všem překážkám v novém prostředí, aniž popřel své kořeny a zásady. Ale jeho snaha žít poctivě a slušně znovu ztroskotává ve novém střetu s „velkými dějinami“. Čcheidze na to pokaždé odpovídal svým pokorným psaním, v němž je tak málo intelektuálního narcisismu. A neměl ani potřebu se prodávat nebo „sebezviditelňovat“. Jeho jedinou ambicí bylo sloužit jako svědek doby a podat skromnou zprávu o lidech konkrétního času. Konstantin Čcheidze založil svůj život na vroucí náboženské citovosti, jež ovšem nebyla nějakou povrchní formalizovanou zbožností, a na svérázném kosmickém optimismu, jenž se opíral o učení ruského filozofa N.F.Fjodorova, spojující oddanost křesťanským hodnotám s přesvědčením o možnostech vědy a technického pokroku pomoci spojenému lidstvu překonat nemoci, katastrofy, války a smrt. Za svou metafyzicky zakotvenou slušnost byl tvrdě trestán. A je trestán dodnes, neboť se na něj téměř docela zapomnělo. Nebýt sborníku s názvem Zírající do slunce, vydaného v roce 2002, na jehož vzniku se podíleli Vladimír Bystrov a Jiří Vacek, život a dílo K.Č. „gruzínského knížete a spisovatele v Čechách“ by držely při životě už jen kusé vzpomínky několika málo dosud žijících svědků.

Autor: Zdeněk Müller | středa 19.9.2007 8:14 | karma článku: 24.53 | přečteno: 2497x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 7.94 | Přečteno: 235 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 312 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 263 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2517
Filosof, historik, arabista, publicista a pozorovatel současného světa, na který zírá většinou z Paříže, kde žije.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...