Kdybych se přiznal, tak jsme možná nevyhráli
Parta jeho přátel si jednou vzala na paškál Maradonu za gól rukou, který dal Angličanům na mistrovství světa v Mexiku. Všichni se shodli na tom, že se slavný hráč zachoval jako prevít. Ovšem jen do chvíle, než promluvil Klaus. „Jak ho můžete odsuzovat, když se mu podařilo obehrát i rozhodčího a klamání rozhodčího je součástí hry. Že ten gól padl, je potřeba vytknout rozhodčímu. Byla to jeho chyba, že ho neviděl“. A pak připomněl vlastní příklad, kdy v nějakém zápase ve volejbalu se při rozhodujícími míči dotkl nedovoleně sítě. Věděl o tom, všichni protihráči ho vyzývali, ať se přizná, rozhodčí si toho nevšiml, on se nepřiznal a zápas skončil výhrou jeho týmu. „Považuji to za normální a správné, kdybych se přiznal, tak jsme možná nevyhráli“, dodal.
Nehodlám být arbitrem. Těžko soudit, co je Dichtung, a co Wahrheit. Možná, že to bylo trochu jinak. Leč i v takto prezentované výpovědi je obsaženo něco podstatného. Dnešní pohled na sport přijatý či tolerovaný veřejností a mající v politické elitě své přímluvce. Kolik je tam ze sportu jako aktivity pěstující ušlechtilost a poctivost, kolik ze sportu jako hry, v níž jde jen o výhru, slávu a peníze?
Reakce politiků ve Francii na „směšné vítězství“ týmu „Modrých“ zásluhou nesnesitelně viditelné ruky slavného útočníka hovoří jasně: „Není to na oslavování, ale takový je zákon sportu“ anebo „neohrnujme nos, kvalifikovali jsme se“. Sám prezident Sarkozy dal najevo, že se nehodlá ve věci angažovat: „Není to moje záležitost, nýbrž věc mezinárodních fotbalových orgánů“. Taková je tedy oficiální linie Francie. Kopaná se stala něčím více než pouhou nezávaznou hrou. Jde v ní o značné peníze a její popularita je tak mocná, že dokáže přimět francouzské politiky hlásat najednou zcela opačný názor, než jaký by prosazovali jindy. Klanějí se před tímto sportem jako před posvátnou krávou. A zapomínají na normální reflexy. V tomto směru je Václav Klaus jiná třída. Názor měl vždy jasný. Zvítězit.
Dnes ráno jsem ve francouzském rozhlasu zaslechl následující úvahu. Představme si, že by se z kopané nestalo zkažené průmyslové odvětví a že fotbalisté a vrcholoví sportovci vůbec by neztratili schopnost normálně, nebo jak kdysi bývalo zvykem říkat, sportovně reagovat. Thierry Henry, který zahrál rukou a kterého viděly miliony kluků ve Francii a ve světě, spatřující v něm svůj idol, by zareagoval jinak. Udělal by to, co udělá každý táta, který hraje se svými kluky kopanou, leč co se stalo něčím nemyslitelným ve fotbalovém průmyslu. Představme si, že by šel k rozhodčímu a řekl mu: „Nebyl to gól, zahrál jsem rukou“. Představme si, že by pak před televizními kamerami vysvětlil, že on, navíc kapitán „Modrých“, nemohl připustit, aby jeho mužstvo postoupilo podvodem. Asi by vstoupil do dějin fairplay a pro výchovu by udělal neocenitelnou službu. A když to neudělal on, mohli to udělat politici a říci, ano, jsme pro opakování zápasu. Alespoň takto by něco zachránili.
Francouzi, pravda, občas trpí záchvaty idealismu, ale tentokrát se řada z nich navíc velice stydí. „Toto mužstvo se nezasloužilo postup“, prohlásil včera bývalý francouzský internacionál Bixente Lizarazu, „a ještě taková nezapomenutelná ostuda“. Tisíce francouzských vychovatelů a trenérů je dnes zdrceno. Za měsíční odměnu, která je ekvivalentem deseti minut práce Thierry Henryho, se snaží sloužit sportu a kopané, která přitahuje tolik kluků, a vštípit jim základní pravidlo života ve společnosti – ohled k druhému. Jedno gesto stačí zničit práci mnoha měsíců, ba roků. Když ve finále mistrovství světa v Německu Zinedine Zidane, dodnes nejpopulárnější francouzský sportovec, dal přednost odvetě před sebeovládáním, jeho rána hlavou do soupeřova břicha se stala příkladem pro desítky francouzských fotbalistů od žákovských mužstev ke kategoriím dospělých. Příklady táhnout, a těch nejslavnějších zejména.
Zdeněk Müller
E la nave va
Třetí říjnovou neděli zavěsil iDnes na svou hlavní stránku rozhovor o aktualitách islámu. Nechme stranou více jako pět stovek reakcí. Bezprostředně po zveřejnění interview se projevil i populární bloger iDnesu. Na tzv. soukromém blogu využil nebo lépe zneužil text rozhovoru. Změnil, jak sám uvedl, „jen dvě slova“ – islám a islamismus přelepil pojmy nacismus a národní socialismus – a autorovo jméno zkomolil při zachování jeho německé podoby.
Zdeněk Müller
Šátkem to začíná a terorem končí?
„Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj.
Zdeněk Müller
Islám na vlně duchovnosti
Když dnes islám tolik zneklidňuje Evropany, není to také proto, že v nich vyvolává špatné svědomí? Pokud jsou k sobě upřímní, měli by si položit otázku, co jsme udělali a děláme my, pokrokoví, vzdělaní, sebevědomí, se svým náboženským dědictvím?
Zdeněk Müller
Viditelné a neviditelné v islámu
Po léta se vede francouzská debata o tom, jak se má či nemá zdejší společnost dívat na své muslimy. Doprovází ji otázka jednou vyřčená, leč povětšinou nevyřčená: Jsou našimi občany nebo nejsou? A jak dalece mohou být našimi občany, když se vnitřně muslim, byť každý jinak a v rozdílné míře, pokládá za součást ještě jiného a mnohdy odlišně zavazujícího společenství náboženství, tradice či kultury islámu? Radikalizace islámu a zmnožování viditelných projevů islámu diskusi na toto téma dále vyhrocuje. Obojí svádí a usnadňuje vidět ve všech muslimech „pátou kolonu“ islamistické invaze či rozmachu nesnášenlivého náboženství.
Zdeněk Müller
Korán a ignorance
Diskuse o islámu na Západě se nese ve znamení zúženého pohledu. Buď se mluví výhradně o sociálním jevu anebo o aktualitách, které činí z islámu zdroj násilí, nevraživosti a náboženské nesnášenlivosti. Mizí tak povědomí o tom, že islám má duchovní dimenzi. K tomu přispívá i ignorance, neznalost tohoto náboženství u bezvěrců, věřících i laxních křesťanů a koneckonců i u samotných muslimů.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Koalici rozdělují výše daňové slevy na poplatníka i výpověď bez udání důvodu
Rozpory ve vládní koalici u zásadních věcí přibývají s blížícími se volbami, ale i kvůli tomu, že...
Británie uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, oznámil premiér
Britská vláda uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, uvedl v úterý britský premiér Rishi Sunak...
Herečky ze Zlaté labutě vydražily rekvizity ze seriálu pro děti z dětských domovů
Seriál Zlatá labuť se blíží do finále, a proto TV Nova uspořádala v sobotu charitativní akci v Art...
Hrozí nový Černobyl. Centrum Střední Asie mohou zamořit radioaktivní kaly
Nestabilní odkaliště vzniklá v Kyrgyzstánu po těžbě uranové rudy v dobách Sovětského svazu hrozí...
Prodej bytového domu s bazénem v Krkonoších
Nový svět, Svoboda nad Úpou, okres Trutnov
18 800 000 Kč
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x