Arabský muslim příkladem aneb každému jeho příběh
Budiž každému přány pocity, z nichž si skládá svůj příběh o světě. Do toho, který nabídnu já, se zapsal zážitek, jenž se v paměti zachoval jako sled filmových sekvencí. Vypůjčil jsem si ho od Tahára ibn Džallúna a prezentuji ho tak, jak byl nedávno uveden v listu Le Monde. Scénu tvoří rozbitá silnice na jihu Maroka. Vzdor výmolům se po ní plnou rychlostí řítí moderní otevřený sporťák. Za volantem mladík s účesem módního střihu, s černými značkovými brýlemi na očích, s cigaretou ležérně visící na rtu a mobilem u ucha. Auto, jehož cena určitě přesahuje celoživotní výdělek průměrného marockého přistěhovalce v Evropě, o domácích nemluvě, zastavuje. Řidič ukazuje cosi v krajině postavě sedící po jeho boku. Je celá zahalena do černého závoje, na rukou má černé rukavice a na štěrbinu, která je ponechána v závoji , aby mohla vidět, má nasazeny černé brýle. Zjevení, sotva se hýbe a nemluví.
Krasavec vystupuje z vozu a zapaluje si cigaretu. „Moje země je krásná!“ Žena sevřená do černého rubáše neříká nic, pouze sotva znatelně pohne hlavou na znamení souhlasu. Mladík se jakoby mimochodem obrací k náhodnému hloučku: „Oženil jsem se a chci s ní odejít. Ale jsou problémy s papíry. Ti blázní chtějí její fotku s odkrytou tváří. Nesmysl! Alláh je velký!“ Dlaní několikrát pohladí kapotu vozu. Jako kdyby se hladil odhalený ženský profil.
Jeho přízvuk prozrazuje, že pochází z hornatého Rífu na marockém severu. Z pylu rostlin se tam dělá omamný prášek kíf. Opiát, srovnatelný s marihuanou, se v zemi hojně užívá. Snadno se na něm bohatne. Samozřejmě, musí předvést mobil. Tentokrát hovoří holandsky. Přijel z Rotterdamu, jak prozrazuje poznávací značka jeho vozu. Chová se důležitě, jako kdyby se chystal přistát na Měsíci, a se svou ženou nebo s tím, o čem se předpokládá, že je to žena, nakládá jako s nějakým otrokem. Je to věc nebo balík určený k pohřebnímu obřadu. Bude ho následovat do Evropy anebo ho svěří svým rodičům, aby mu ho poslali poštou?
Vrací se k vozu a startuje. Dává si přitom záležet, aby se ze silnice zvedlo co nejvíce prachu a zasypalo přihlížející. S černým bourákem zmizela i ta černá věc, co v něm seděla. Chuť se o ní zajímat vlastně ani nepovstala. Jako kdyby ji čerň roucha pro vnější svět vymazala. Ten člověk snad musí mít z žen strach. Intimní problémy? Neměl by jít k psychiatrovi? Asi se bojí, že mu bude jeho žena odcizena, že bude znásilněna pohledem, že si ji někdo cizí přivlastní jako touhu do svých snů.
Sebevědomý a přitom vystrašený jedinec, playboy a strašpytel zároveň. Přesvědčený, že je dobrým muslimem, mužem své doby a manželem, který nebude, jak doufá, nikdy paroháčem. Mentalita doby kamenné s jednou nohou v 21. století. Technické výdobytky doby bere plnými hrstmi, ale se ženou zachází jako s dobytkem. Hlídá si ji jako by šlo o ovci v ohradě. Sžírán obavou, že se ta ubohá pokora jednou probudí a vrátí mu vše s úroky.
Co dodat? Dojem paní blogerky a dojem můj píší odlišné příběhy. Jeden o obdivu k orientální obřadnosti jako roztomile svůdné galantnosti, druhý o znechucení nad hulvátstvím živeným arogancí a ignorancí. Každému jeho dojem, každému jeho příběh. U toho bychom mohli skončit. Leč pocit čehosi nedořečeného by mě nepřestal pronásledovat, kdybych se to nepokusil vyslovit.
Před několika měsíci se na televizní stanici al-Džazíra odvážila jedna srdnatá Arabka vzdorovat egyptskému imámovi: „Žádný šok civilizací, pouze střet středověké mentality s mentalitou 21. století. Toho jsme dnes svědky. Střet civilizovanosti a zpátečnictví, rozumu a barbarství, demokracie a diktatury, svobody a útlaku. Střetají se tu ti, kteří mají ženy za poslušné a méněcenné ovce, s těmi, kteří s nimi zacházejí jako s lidskými bytostmi….Muslimové by si měli nejprve položit otázku, co udělat pro lidstvo, než budou žádat, aby je lidstvo respektovalo“. Vysloužila si za to hysterickou reakci ze strany muslimského duchovního: „Hle, jaká ateistka a odpůrkyně islámu!“
Zastala se mnoha tisíců žen v muslimském světě a to se nedopouští. Upozornila na to, že mezi muslimkami není málo těch, které by orientální obřadnost svých mužů podepřenou islámem rady vyměnily za docela obyčejnou civilnost a rovnoprávnost. Netvrdím, že čeští muži jsou ideální a že nemají v ledasčems co dohánět, ale stavět jim za příklad arabsko-muslimské prostředí je buď špatný vtip, provokace nebo velké nepochopení.
Zdeněk Müller
E la nave va
Třetí říjnovou neděli zavěsil iDnes na svou hlavní stránku rozhovor o aktualitách islámu. Nechme stranou více jako pět stovek reakcí. Bezprostředně po zveřejnění interview se projevil i populární bloger iDnesu. Na tzv. soukromém blogu využil nebo lépe zneužil text rozhovoru. Změnil, jak sám uvedl, „jen dvě slova“ – islám a islamismus přelepil pojmy nacismus a národní socialismus – a autorovo jméno zkomolil při zachování jeho německé podoby.
Zdeněk Müller
Šátkem to začíná a terorem končí?
„Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj.
Zdeněk Müller
Islám na vlně duchovnosti
Když dnes islám tolik zneklidňuje Evropany, není to také proto, že v nich vyvolává špatné svědomí? Pokud jsou k sobě upřímní, měli by si položit otázku, co jsme udělali a děláme my, pokrokoví, vzdělaní, sebevědomí, se svým náboženským dědictvím?
Zdeněk Müller
Viditelné a neviditelné v islámu
Po léta se vede francouzská debata o tom, jak se má či nemá zdejší společnost dívat na své muslimy. Doprovází ji otázka jednou vyřčená, leč povětšinou nevyřčená: Jsou našimi občany nebo nejsou? A jak dalece mohou být našimi občany, když se vnitřně muslim, byť každý jinak a v rozdílné míře, pokládá za součást ještě jiného a mnohdy odlišně zavazujícího společenství náboženství, tradice či kultury islámu? Radikalizace islámu a zmnožování viditelných projevů islámu diskusi na toto téma dále vyhrocuje. Obojí svádí a usnadňuje vidět ve všech muslimech „pátou kolonu“ islamistické invaze či rozmachu nesnášenlivého náboženství.
Zdeněk Müller
Korán a ignorance
Diskuse o islámu na Západě se nese ve znamení zúženého pohledu. Buď se mluví výhradně o sociálním jevu anebo o aktualitách, které činí z islámu zdroj násilí, nevraživosti a náboženské nesnášenlivosti. Mizí tak povědomí o tom, že islám má duchovní dimenzi. K tomu přispívá i ignorance, neznalost tohoto náboženství u bezvěrců, věřících i laxních křesťanů a koneckonců i u samotných muslimů.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x