Arabské jaro v zimníku

21. 05. 2013 13:23:04
Jaro arabských národů začíná zábst. Naděje zrozená před dvěma lety v Túnisku přivádí na svět syrskou tragédii.

Nadaleko odtud jiná vzpoura ve jménu demokracie předává moc islamistům z Muslimského bratrstva. Kdysi nadějné jaro nechává za sebou úhor. Nadšení se nechává přehlušovat rozhořčením. Pracovní příležitosti mizí, pouličních násilností přibývá, politická svoboda sotva dýchá, práva žen jsou na ústupu. A salafismus, nejradikálnější forma islamismus, nabývá na síle.

Evropané zapomněli, že potřebovali dva a půl století plné převratů než došly k právnímu státu a politické svobodě. Dnes jako kdyby od arabských sousedů čekali zázraky a pohoršují se nad jejich počínáním. Události v Sýrii berou valem optimismus. Egypt a Túnisko se potýkají s přívalem obtíží a nahrávají růstu obav. A sebevědomí mudrcové s mantrou „my jsme vám to přece říkali“ se vysmívají těm, kteří vítali „arabské jaro“.

Populární módou se stalo láteřit na vlády, které z Londýna, Washingtonu a Paříže uvítaly povstání a odvrátily se od arabských autokratů, svých někdejších spojenců. Současní hanobitelé arabských revolt se nechávají slyšet, že západní spojenci prý měli pomoci bývalé arabské potentáty udržet u moci.

Jaká hloupost! Bývalé režimy v Egyptě a Túnisku nesesadila žádná „zrada“ Západu. Porazily je jejich vlastní neúspěchy. V arabském světě se často předceňuje síla Spojených států a americké možnosti ovlivňovat tím či oním způsobem světový vývoj. V mnohém to připomíná obraz, který o USA vytvářela někdejší komunistická propaganda. Každý demagog si dokáže dle své potřeby hrát s variacemi na americkou všemocnost. Podle většinového arabského mínění jsou Američané všemocní a všeho schopní. Žárlivost si přitom s nenávistí podávají ruce. Když Západ nedělá nic, je to to proti Arabům. Podniká-li něco, koná tak rovněž na jejich úkor.

Dopadlo by to snad lépe, kdyby Američané, Britové a Francouzi nezasáhli v Libyi? Uchylovat se ke „kdyby“ má historik zapovězeno. Leč dovolil by si tentokrát zhřešit, velmi pravděpodobně by došel k závěru, že by ze západní pomoci starým arabským autokraciím nevzešlo víc lepšího než jenom jiná občanská válka a žádné vítězství Kaddáfího a jeho noshledů.

A co povzdech nad tím, že volby nedaly moc těm, kteří manifestovali v ulicích? Pozorovatelé se přece vzácně shodli v názoru, že existuje pouze jediná organizovaná opoziční síla. Různě pojmenovávaný a více či méně fundamentalistický politický islám v podání Muslimských bratří. Na rozdíl od názorově disparátní ulice jen on dokázal zvládnout volební hru. Jak praví osvědčené politické pravidlo: u volebních uren pouliční protesty slábnou.

Od zvolené cesty čekat zázraky nelze. Islamismus u moci může zajistit akorát rostoucí příval deziluzí. V sociálních záležitostech nenabízejí Bratři více než jen charitu. Na řešení hospodářských otázek mají mlhavě liberální představy. Jejich program se dá shrnout do jediné věty: „Islám je řešení“. Není divu. Studovali korán, nikolik veřejné finance. Četli vyprávěnky o islámském prorokovi, nikoliv Adama Smithe. Se stoupající křivkou nezaměstnanosti jsou na nejlepší cestě dokázat, že islám na řízení země nestačí.

Napodobí snad egyptští a túniští islamisté turecké islamisty a vykročí ve stopách turecké Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP)? Zprvu něco takového naznačovali. Leč za dobu, během níž jsou u moci, nic na tento způsob nepředvedli. Pokud mají turecký islamismus za vzor, zůstávají mu na hony vzdáleni. AKP se dostala k moci před více více jak deseti let za jiné situace. A byla natolik moudrá, že ponechala v platnosti ekonomické reformy z konce 90. let. Navíc si dokázala vytvořit potřebnou sociální základnu. Představuje ji nová generace tureckých podnikatelů původem ze střední Anatolie, nakloněná zbožnosti a konzervativismu islámské strany.

Ku prospěchu AKP byla i horlivá snaha této strany připojit Turecko k EU. Přijala řadu demokratických změn, které jako předpoklad vstupu žádal od Turecka Brusel. Turečtí islamisté mimoto opakovaně prohlašují, že nikdy nechápali islám jako řešení na všechno. Vyznávat islám a pozemské vládnutí to jsou, jak přiznávají, dvě zcela rozdílné záležitosti.

Pokud se přecenila organizační schopnost Muslimského bratrstva, podcenila se zároveň výbušnost a živost roztržky muslimského světa, jež křečovitě svírá Blízký východ od úsvitu islámu. Již čtrnáct století se většinová sunna sváří s menšinovým křídlem šíitského islámu. Od chvíle, kdy „arabské jaro“ probudilo Sýrii, se rozpor sunna – šía nepřestává přiostřovat. Proti režimu Bašára al-Asada, v němž dominuje sekta vzešlá ze šíitského islámu, se bouří tábor povstalců, v němž na úkor nespokojených sekularistů nabývá převahu stále radikálnější zastánci zájmů sunnitské části populace. Původní zápas za demokracii se islamizuje a mění se ve válku dvou nesmiřitelných náboženských front.

Syrské drama nevyprovokovalo „jaro“, které nabralo špatný směr. Tato tragédie překračuje původní syrský rámec a mění se ve velký regionální konflikt. Povstání má podporu ze strany Saúdské Arábie a Kataru, kde sídlí finanční kmotři Muslimských bratří a sunnitského integrismu, jinak řečeno islamismu, jenž věří, že své cíle dosáhne a dosažené lépe udrží silou peněz než jen přímým násilím. Povstalci čelí režimu, za nímž stojí Íránská islámská republika, hlavní bašta aktivistického šíitského islámu, obklopená svými šíitskými spojenci v arabském světě, to jest v Libanonu Hizbulláhem a v Iráku stranou premiéra Núrí al-Málikího.

Není to pouze bitva o Damašek. V nelitostném boji jde o nadvládu nad celou blízkovýchodní částí Asie. Saúdská Arábie s Katarem, podobně jako Turecko, si přejí rozdrtit v Sýrii základnu, kterou využívá Teherán k zasahování do záležitostí Blízkého východu. Na první pohled spor chápaný v termínech soudobé politologie skrývá ve skutečnosti staletý konflikt. Jeho současná společenská podoba nemůže zastřít, že má náboženský původ.

A my sledujeme dění na způsob náboženských válek v Evropě 16. století a dopady dlouhodobě působící setrvačnosti kulturní a civilizační minulosti. První zkušenosti s jarem arabských národů, vítaným s optimismem a nadějemi, nás vracejí na zem a přihrávají opatrnosti nezavírat předčasně zimník do skříně.

Autor: Zdeněk Müller | úterý 21.5.2013 13:23 | karma článku: 14.48 | přečteno: 454x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 496 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 521 | Diskuse
Počet článků 263 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2517
Filosof, historik, arabista, publicista a pozorovatel současného světa, na který zírá většinou z Paříže, kde žije.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...