Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čajové dýchánky aneb revolta zdola

18. 10. 2010 10:40:46
Konzervativci nemusejí být pokaždé konzervativní. Američtí jsou toho příkladem. Jako kdyby chtěli čas od času naráz všechno převrátit. Je to snad nemoc? Když se levice ve světě po pádu komunismu více méně zklidnila, zesílilo soupeření o její vyhaslý aktivismus. Začalo to už o něco dříve. Kdo na konci 70. let 20. století strhl pozornost ke křesťanské pravici? Jedna podvratná skupinka.

Doprovázela vzestup Ronalda Reagana, amerického prezidenta v letech 1980 až 1988, vnesla téma „hodnot“ do politiky a přitáhla napravo Republikánskou stranu, jež se nacházela do té doby spíše v politickém středu. Kdo se o něco později zajímalo o jinou partičku, o intelektuály sdružené pod vlajkou neokonzervativismu? I oni byli připraveni obrátit vše vzhůru nohama. Po atentátech 11. září 2001 začali z části určovat americkou zahraniční politiku a přesvědčili prezidenta Bushe, že vojenskou operací v Iráku se arabský a muslimský Blízký a Střední východ natrvalo nakazí demokracií.

Má se dnes brát vážně parta Čajových dýchánků (Tea Parties), nostalgicky vzpomínajících na americkou revoluci (1776-1783), díky níž se britské kolonie v Americe vytrhly ze závislosti na britské koruně? Mluvčí tohoto hnutí oživují vzpomínku na „Tea Party“ 16. 12. 1773, první akci vzpoury. Kolonisté z Massachusetts, přestrojení za Indiány, tehdy na protest proti daním diktovaným Londýnem vyházeli v přístavu Boston náklad čaje britských obchodníků a pod heslem „no taxation without representation“ vymezili do budoucna svůj zásadní princip: žádné zdaňování, které by neodhlasovali zástupci lidu.

Sobota 28. srpna 2010. Washington. Hnutí Tea Parties, založené v létě 2009, zmobilizovalo více jak 100 tisíc demonstrantů v centru amerického hlavního města. Kdo jsou ti Američané střední třídy rozzlobení na nenadálého protivníka, na vládu, kterou obviňují, že je utlačuje jako kdysi utlačovali Britové první americké kolonisty? Staromilci bez budoucnosti? Nový předvoj republikánské pravice? Lehká kavalérie velkého populistického hnutí?

Podle jednoho názoru lze v Tea Parties vidět nejnovější podobu útočné pravice, která by ráda ovládla Republikánskou stranu, ve volbách do Kongresu získala počátkem listopadu většinu a následně vyhnala demokrata Obamu z Bílého domu. Ostatně během „čajových dýchánků“ se mluví o věcech, které spojují republikány a nezávislé pravicové voliče: zásadním způsobem snížit rozpočtový deficit, přičítaný generačnímu vyděračství, odmítání nových daní, nadávání na programy sociální pomoci, obhajoba mezinárodní politiky, která si nebere servítky před nepřáteli Ameriky. Vše je přitom sladěno podle not, které zní silně nábožensky a vlastenecky. A nikoliv náhodou se hnutí dostalo do formy již několik měsíců před listopadovými parlamentními volbami.

Druhý pohled na „teapartiové“ hnutí soudí, že se jedná o proud nových radikálů republikánské pravice. Navíc prý může jít i o jev, který je širší a jeho podobu lze zachytit i v Evropě. Znějí tu hlasy o spiknutí. Na shromážděních padají výtky a nadávky na celou řadu zakuklených spiklenců, kteří mají na svědomí americké maléry. V popředí je samozřejmě Barack Obama, „keňský podvodník“, skrytý muslim, který podle slov jedné z mediálních hvězd „teapartistů“ Glenna Becka „chová hlubokou nenávist vůči bělochům“ a který vede Ameriku k „socialismu“.

Demokratický prezident není v názorovém světě „teapartistů“ jediný, kdo organizuje spiknutí proti Americe. Zlé perspektivy země mají na svědomí rovněž G7, G20, OSN, federální fond, university orientované doleva. Klíč k posedlosti spiknutím může již hodně vousatý analytický článek Richarda Hofstadtera, profesora Columbia University z listopadu 1964. Nese název „Paranoidní rysy v politickém životě Ameriky“ (The Paranoid Style of American Politics). Podle této interpretace je hnutí Tea Parties nejnovějším projevem nutkavého poblouznění, které se opakovaně vrací do amerického veřejného života.

Nejoriginálnější výklad „teapartismu“ nabídl esejista Mark Lilla v březnovém čísle časopisu The New York Review of Books. Hnutí Tea Parties přesahuje podle jeho názoru tradiční alergii americké pravice na vládní zásahy a regulace. Odmítání elit, expertů a parlamentu, zkrátka každého, kdo si údajně monopolizuje právo na vědění nebo moc, přerůstá do posedlosti a chorobného pocitu ohrožení svobody. Touto tendencí jde hnutí za hranice běžného populismu americké pravice.

„Teapartismus“ nazíraný touto optikou je manifestací sílícího rozhořčení nad společností, jejíž regulovanost nepřestává narůstat a v níž experti nařizují „co si myslet o globální oteplování a kdy si zapnout bezpečnostní pás nebo nasadit přilbu“, jak kouřit nebo spíše nekouřit, jak používat mobilní telefon, apod. Čajové dýchánky jsou tudíž „revoltou zdola“, jsou protestem proti společnosti, která se utváří na základě diktátu „expertů“. Řekl bych, že část Evropanů je už naladěna na stejnou notu. „Teapartismus“ je chytlavý. Nedivil bych se, objevíme-li zanedlouho jeho evropské epigony. Pokud už s námi nejsou.

Autor: Zdeněk Müller | pondělí 18.10.2010 10:40 | karma článku: 15.14 | přečteno: 2524x

Další články blogera

Zdeněk Müller

E la nave va

Třetí říjnovou neděli zavěsil iDnes na svou hlavní stránku rozhovor o aktualitách islámu. Nechme stranou více jako pět stovek reakcí. Bezprostředně po zveřejnění interview se projevil i populární bloger iDnesu. Na tzv. soukromém blogu využil nebo lépe zneužil text rozhovoru. Změnil, jak sám uvedl, „jen dvě slova“ – islám a islamismus přelepil pojmy nacismus a národní socialismus – a autorovo jméno zkomolil při zachování jeho německé podoby.

3.12.2014 v 10:30 | Karma článku: 16.33 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Zdeněk Müller

Šátkem to začíná a terorem končí?

„Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj.

14.10.2014 v 14:33 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 1896 | Diskuse

Zdeněk Müller

Islám na vlně duchovnosti

Když dnes islám tolik zneklidňuje Evropany, není to také proto, že v nich vyvolává špatné svědomí? Pokud jsou k sobě upřímní, měli by si položit otázku, co jsme udělali a děláme my, pokrokoví, vzdělaní, sebevědomí, se svým náboženským dědictvím?

2.10.2014 v 15:40 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 779 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zuzana Zajícová

Divoké letní noci a taky pěkná divočina ve dne

Horké letní ráno. Sobota v červenci. Na klice nám visela igelitka plná tvrdého chleba. Dřív jsme je dávali sousedovic koním, ale poslední dobou máme zajímavější strávníky.

26.6.2017 v 10:46 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 500 | Diskuse

Helena Vlachová

Když škola bývala školou

Zdálo se mi o zástupci školy. O mém prvním zástupci školy, od něhož jsem se tolik naučila. Vynikal přísností a nekompromisností a já jsem mu za to po celý život vděčná.

26.6.2017 v 10:16 | Karma článku: 23.88 | Přečteno: 636 | Diskuse

Jan Tichý

No jo, Pražáci…

...povzdechl si policista na obvodním oddělení v malém městě, když vyslýchal jako svědka mého syna, kterému v Praze ukradli peněženku s doklady.

26.6.2017 v 9:31 | Karma článku: 15.64 | Přečteno: 911 | Diskuse

Jiří Havlíček

Bismarckovský model zdravotnictví v Čechách

Proč se u nás tento skvělý model zdravotnictví, stal zdrojem obživy pro různé typy hladojedů a obchodníků, kteří kupčí z našim zdravím??? Jak je možné, že pojišťovny a farmaceutické společnosti na nás tím to způsobem parazitují??

26.6.2017 v 4:36 | Karma článku: 15.81 | Přečteno: 353 | Diskuse

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 4.29 | Přečteno: 107 |
Počet článků 263 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2507
Filosof, historik, arabista, publicista a pozorovatel současného světa, na který zírá většinou z Paříže, kde žije.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.