Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čajové dýchánky aneb revolta zdola

18. 10. 2010 10:40:46
Konzervativci nemusejí být pokaždé konzervativní. Američtí jsou toho příkladem. Jako kdyby chtěli čas od času naráz všechno převrátit. Je to snad nemoc? Když se levice ve světě po pádu komunismu více méně zklidnila, zesílilo soupeření o její vyhaslý aktivismus. Začalo to už o něco dříve. Kdo na konci 70. let 20. století strhl pozornost ke křesťanské pravici? Jedna podvratná skupinka.

Doprovázela vzestup Ronalda Reagana, amerického prezidenta v letech 1980 až 1988, vnesla téma „hodnot“ do politiky a přitáhla napravo Republikánskou stranu, jež se nacházela do té doby spíše v politickém středu. Kdo se o něco později zajímalo o jinou partičku, o intelektuály sdružené pod vlajkou neokonzervativismu? I oni byli připraveni obrátit vše vzhůru nohama. Po atentátech 11. září 2001 začali z části určovat americkou zahraniční politiku a přesvědčili prezidenta Bushe, že vojenskou operací v Iráku se arabský a muslimský Blízký a Střední východ natrvalo nakazí demokracií.

Má se dnes brát vážně parta Čajových dýchánků (Tea Parties), nostalgicky vzpomínajících na americkou revoluci (1776-1783), díky níž se britské kolonie v Americe vytrhly ze závislosti na britské koruně? Mluvčí tohoto hnutí oživují vzpomínku na „Tea Party“ 16. 12. 1773, první akci vzpoury. Kolonisté z Massachusetts, přestrojení za Indiány, tehdy na protest proti daním diktovaným Londýnem vyházeli v přístavu Boston náklad čaje britských obchodníků a pod heslem „no taxation without representation“ vymezili do budoucna svůj zásadní princip: žádné zdaňování, které by neodhlasovali zástupci lidu.

Sobota 28. srpna 2010. Washington. Hnutí Tea Parties, založené v létě 2009, zmobilizovalo více jak 100 tisíc demonstrantů v centru amerického hlavního města. Kdo jsou ti Američané střední třídy rozzlobení na nenadálého protivníka, na vládu, kterou obviňují, že je utlačuje jako kdysi utlačovali Britové první americké kolonisty? Staromilci bez budoucnosti? Nový předvoj republikánské pravice? Lehká kavalérie velkého populistického hnutí?

Podle jednoho názoru lze v Tea Parties vidět nejnovější podobu útočné pravice, která by ráda ovládla Republikánskou stranu, ve volbách do Kongresu získala počátkem listopadu většinu a následně vyhnala demokrata Obamu z Bílého domu. Ostatně během „čajových dýchánků“ se mluví o věcech, které spojují republikány a nezávislé pravicové voliče: zásadním způsobem snížit rozpočtový deficit, přičítaný generačnímu vyděračství, odmítání nových daní, nadávání na programy sociální pomoci, obhajoba mezinárodní politiky, která si nebere servítky před nepřáteli Ameriky. Vše je přitom sladěno podle not, které zní silně nábožensky a vlastenecky. A nikoliv náhodou se hnutí dostalo do formy již několik měsíců před listopadovými parlamentními volbami.

Druhý pohled na „teapartiové“ hnutí soudí, že se jedná o proud nových radikálů republikánské pravice. Navíc prý může jít i o jev, který je širší a jeho podobu lze zachytit i v Evropě. Znějí tu hlasy o spiknutí. Na shromážděních padají výtky a nadávky na celou řadu zakuklených spiklenců, kteří mají na svědomí americké maléry. V popředí je samozřejmě Barack Obama, „keňský podvodník“, skrytý muslim, který podle slov jedné z mediálních hvězd „teapartistů“ Glenna Becka „chová hlubokou nenávist vůči bělochům“ a který vede Ameriku k „socialismu“.

Demokratický prezident není v názorovém světě „teapartistů“ jediný, kdo organizuje spiknutí proti Americe. Zlé perspektivy země mají na svědomí rovněž G7, G20, OSN, federální fond, university orientované doleva. Klíč k posedlosti spiknutím může již hodně vousatý analytický článek Richarda Hofstadtera, profesora Columbia University z listopadu 1964. Nese název „Paranoidní rysy v politickém životě Ameriky“ (The Paranoid Style of American Politics). Podle této interpretace je hnutí Tea Parties nejnovějším projevem nutkavého poblouznění, které se opakovaně vrací do amerického veřejného života.

Nejoriginálnější výklad „teapartismu“ nabídl esejista Mark Lilla v březnovém čísle časopisu The New York Review of Books. Hnutí Tea Parties přesahuje podle jeho názoru tradiční alergii americké pravice na vládní zásahy a regulace. Odmítání elit, expertů a parlamentu, zkrátka každého, kdo si údajně monopolizuje právo na vědění nebo moc, přerůstá do posedlosti a chorobného pocitu ohrožení svobody. Touto tendencí jde hnutí za hranice běžného populismu americké pravice.

„Teapartismus“ nazíraný touto optikou je manifestací sílícího rozhořčení nad společností, jejíž regulovanost nepřestává narůstat a v níž experti nařizují „co si myslet o globální oteplování a kdy si zapnout bezpečnostní pás nebo nasadit přilbu“, jak kouřit nebo spíše nekouřit, jak používat mobilní telefon, apod. Čajové dýchánky jsou tudíž „revoltou zdola“, jsou protestem proti společnosti, která se utváří na základě diktátu „expertů“. Řekl bych, že část Evropanů je už naladěna na stejnou notu. „Teapartismus“ je chytlavý. Nedivil bych se, objevíme-li zanedlouho jeho evropské epigony. Pokud už s námi nejsou.

Autor: Zdeněk Müller | pondělí 18.10.2010 10:40 | karma článku: 15.14 | přečteno: 2520x

Další články blogera

Zdeněk Müller

E la nave va

Třetí říjnovou neděli zavěsil iDnes na svou hlavní stránku rozhovor o aktualitách islámu. Nechme stranou více jako pět stovek reakcí. Bezprostředně po zveřejnění interview se projevil i populární bloger iDnesu. Na tzv. soukromém blogu využil nebo lépe zneužil text rozhovoru. Změnil, jak sám uvedl, „jen dvě slova“ – islám a islamismus přelepil pojmy nacismus a národní socialismus – a autorovo jméno zkomolil při zachování jeho německé podoby. 

3.12.2014 v 10:30 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 1316 | Diskuse

Zdeněk Müller

Šátkem to začíná a terorem končí?

  „Dívat se na islám jako na jedno z monoteistickych náboženství je strašná chyba“. Pan Petr Voříšek reaguje těmito slovy na můj blog „Islámské šátky v Čechách“, zveřejněný 5.10. 2014 na serveru aktualne.cz. Soudím, že názor pana Voříška stojí za diskusi. Dovoluji si ho zveřejnit a reagovat na něj. 

14.10.2014 v 14:33 | Karma článku: 19.12 | Přečteno: 1856 | Diskuse

Zdeněk Müller

Islám na vlně duchovnosti

Když dnes islám tolik zneklidňuje Evropany, není to také proto, že v nich vyvolává špatné svědomí? Pokud jsou k sobě upřímní, měli by si položit otázku, co jsme udělali a děláme my, pokrokoví, vzdělaní, sebevědomí, se svým náboženským dědictvím?

2.10.2014 v 15:40 | Karma článku: 11.90 | Přečteno: 763 | Diskuse

Zdeněk Müller

Viditelné a neviditelné v islámu

Po léta se vede francouzská debata o tom, jak se má či nemá zdejší společnost dívat na své muslimy. Doprovází ji otázka jednou vyřčená, leč povětšinou nevyřčená: Jsou našimi občany nebo nejsou? A jak dalece mohou být našimi občany, když se vnitřně muslim, byť každý jinak a v rozdílné míře, pokládá za součást ještě jiného a mnohdy odlišně zavazujícího společenství náboženství, tradice či kultury islámu? Radikalizace islámu a zmnožování viditelných projevů islámu diskusi na toto téma dále vyhrocuje. Obojí svádí a usnadňuje vidět ve všech muslimech „pátou kolonu“ islamistické invaze či rozmachu nesnášenlivého náboženství.

16.9.2014 v 13:35 | Karma článku: 35.73 | Přečteno: 6508 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavla Pokorná

Německo to podle Merkel zvládne. To mi spadl kámen ze srdce

Konečně jsme se dočkali. Kancléřka Angela Merkel předstoupila před svůj lid a ujistila ho o tom, že Německo situaci, kdy je tam teroristický útok téměř na denním pořádku, zvládne. Radujme se! O starost míň pro nás.

28.7.2016 v 22:18 | Karma článku: 23.10 | Přečteno: 660 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já. Jsem šéf a kdo je víc?

No, tuhle jsem si udělala inveturu v šéfech, kteří mi za 35 let pracování šéfovali a dopočítala jsem se k číslu 11, z čehož jsem měla jen tři šéfy chlapy.

28.7.2016 v 20:20 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 405 | Diskuse

Eva Sádecká

Život je krásný

Když se nedíváme do zrcadla? Zdá se, že tento úsměvný názor sdílí stále více a více lidí. Jak jde čas...

28.7.2016 v 17:36 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 227 | Diskuse

Zuzka Součková

Stáří neutečeme, dohoní každého!

„Součková dobrý den,“ zvednu telefon. „To jsem přece já,“ Kdo? Já? „Ahoj, nemám brejle, zato mám stařeckou vetchozrakost,“ rychle mi dojde, že volá Hanka, kamarádka, vrstevnice, která je na tom stejně.

28.7.2016 v 14:14 | Karma článku: 29.24 | Přečteno: 2439 | Diskuse

Eva Sádecká

Čas inspirace

Příběh jedné z nás. Ženy, která dokázala ustát nepřízeň osudu. Má můj obdiv. Nechejme ji vyprávět svůj příběh…

28.7.2016 v 14:11 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 240 | Diskuse
Počet článků 263 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2501
Filosof, historik, arabista, publicista a pozorovatel současného světa, na který zírá většinou z Paříže, kde žije.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.